tisk

Úplná znění - o Veřejném ochránci práv - 349/1999 Sb.

Úplná znění > Ústavní právo

Zákon ze dne 8. prosince 1999 o Veřejném ochránci práv




Změna: 265/2001 Sb.

     Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

                             ČÁST PRVNÍ
                        OBECNÁ USTANOVENÍ

                               § 1

   (1)  Veřejný   ochránce  práv  (dále   jen  "ochránce")  působí
k ochraně osob  před jednáním úřadů a  dalších institucí uvedených
v tomto zákoně, pokud je v  rozporu s právem, neodpovídá principům
demokratického právního státu a dobré  správy, jakož i před jejich
nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.

   (2)  Působnost  ochránce  podle   odstavce  1  se  vztahuje  na
ministerstva  a jiné  správní úřady  s působností  pro celé  území
státu, správní úřady jim  podléhající, Českou národní banku, pokud
působí  jako  správní  úřad,   Radu  pro  rozhlasové  a  televizní
vysílání, okresní  úřady a města  při výkonu působnosti  okresního
úřadu,  obce při  výkonu státní  správy, a  není-li dále stanoveno
jinak na  Policii České republiky, Armádu  České republiky, Hradní
stráž, Vězeňskou službu České republiky, dále na zařízení, v nichž
se  vykonává vazba,  trest odnětí  svobody, ochranná  nebo ústavní
výchova, ochranné léčení, jakož  i na veřejné zdravotní pojišťovny
(dále jen "úřad").

   (3) Působnost  ochránce se nevztahuje  na Parlament, prezidenta
republiky  a vládu,  na Nejvyšší  kontrolní úřad,  na zpravodajské
služby České republiky, na orgány  činné v trestním řízení, státní
zastupitelství a na soudy, s výjimkou orgánů státní správy soudů.

   (4) Ochránce není oprávněn  zasahovat do činnosti a rozhodování
úřadů jinak, než jak stanoví tento zákon. 

                               § 2

   (1) Ochránce  je volen Poslaneckou sněmovnou  na funkční období
šesti  let  z  kandidátů,  z  nichž  po  dvou  navrhuje  prezident
republiky a Senát; shodné návrhy jsou přípustné. Ochránce může být
zvolen pouze na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období.

   (2)  Ochráncem  může  být  zvolen  každý,  kdo  je volitelný do
Senátu.

   (3) Sídlem ochránce je Brno.

   (4) Zástupce ochránce zastupuje ochránce v plném rozsahu v době
jeho  nepřítomnosti. Ochránce  ho může  pověřit výkonem  části své
působnosti. Pro volbu, pozbytí funkce,  odvolání z funkce a právní
postavení  zástupce   ochránce  platí  ustanovení   tohoto  zákona
o ochránci obdobně, pokud tento zákon nestanoví jinak. 

                               § 3

   (1)  Funkce  ochránce  je   neslučitelná  s  funkcí  prezidenta
republiky,  poslance,  senátora  a  soudce,  jakož  i s jakoukoliv
činností ve veřejné správě.

   (2) Výkon  funkce ochránce je  neslučitelný s jinou  výdělečnou
činností, s výjimkou správy  vlastního majetku a činnosti vědecké,
pedagogické,  publicistické,  literární   nebo  umělecké,  není-li
taková  činnost   na  újmu  výkonu   funkce  a  její   důstojnosti
a neohrožuje-li důvěru v nezávislost a nestrannost výkonu funkce.

   (3) Ochránce nesmí být členem politické strany nebo politického
hnutí.

   (4)  Po dobu  výkonu funkce  se ochránce,  pokud podléhá branné
povinnosti, nepovolává k vojenské činné službě nebo se mu vojenská
činná  služba   přeruší;  vojenské  cvičení   takto  zameškané  se
promíjí. 

                               § 4

   (1)  Ochránce se  ujímá výkonu  funkce složením  slibu do rukou
předsedy Poslanecké sněmovny.

   (2) Slib ochránce zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že svou
funkci budu  vykonávat nezávisle a nestranně,  v souladu s Ústavou
a ostatními zákony a že budu chránit neporušitelnost práv.". 

                               § 5

   (1) Ochránce vykonává svou funkci nezávisle a nestranně.

   (2) Za výkon funkce odpovídá ochránce Poslanecké sněmovně. 

                               § 6

   (1) Ochránce pozbývá funkci dnem následujícím po dni, kdy
a) uplynulo jeho funkční období,
b) nabyl právní moci rozsudek  soudu, kterým byl ochránce odsouzen
   pro trestný čin,
c) přestal být volitelným do Senátu,
d) se  ujal výkonu  funkce uvedené  v §  3 odst.  1 nebo  vykonává
   činnost ve veřejné správě, anebo
e) předsedovi Poslanecké sněmovny bylo doručeno písemné prohlášení
   ochránce, že se této funkce vzdává.

   (2)  Pozbytí funkce  z důvodů  uvedených v  odstavci 1  vysloví
předseda Poslanecké sněmovny a uvědomí  o tom písemně osobu, která
funkci ochránce pozbyla.

   (3) Vykonává-li  ochránce činnost, která  je podle §  3 odst. 2
neslučitelná s  výkonem jeho funkce,  nebo je-li členem  politické
strany  nebo politického  hnutí, Poslanecká  sněmovna ho  z funkce
ochránce  odvolá  a  písemně  ho  o  tom vyrozumí; účinky odvolání
nastávají dnem doručení písemného vyrozumění.

   (4) O  odvolání z funkce  uvědomí předseda Poslanecké  sněmovny
Senát, prezidenta  republiky, jakož i veřejnost;  o pozbytí funkce
uvědomí též Poslaneckou sněmovnu.

   (5) Jestliže ochránce  do 10 dnů od zvolení  nesložil slib nebo
pozbyl funkci anebo byl z funkce  odvolán, koná se do 60 dnů volba
podle § 2 odst. 1. 

                               § 7

   (1)  Ochránce  nelze  trestně  stíhat  bez  souhlasu Poslanecké
sněmovny.  Odepře-li  Poslanecká   sněmovna  souhlas,  je  trestní
stíhání do skončení funkčního období ochránce vyloučeno.

   (2) Ochránce je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech,
o kterých se dozvěděl při výkonu funkce, a to i po ukončení výkonu
funkce,  pokud  zákon  nestanoví  jinak;  stejnou  povinnost  mají
i zaměstnanci jeho kanceláře (§ 25).

   (3) Povinnosti mlčenlivosti podle odstavce 2 může ochránce nebo
zaměstnance  jeho  kanceláře  z  vážných  důvodů zprostit předseda
Poslanecké sněmovny.

   (4)  Státní orgány,  včetně orgánů  činných v  trestním řízení,
jsou  oprávněny  nahlížet  do  spisů  ochránce  nebo mu tyto spisy
odejmout  jen   na  základě  zákona   a  se  souhlasem   ochránce,
a odepře-li  ochránce  souhlas,  se  souhlasem předsedy Poslanecké
sněmovny. 

                               § 8

   (1) Funkce ochránce je veřejnou funkcí.

   (2)  Ochránci náleží  plat, náhrada  výdajů a  naturální plnění
jako prezidentovi Nejvyššího  kontrolního úřadu. Zástupci ochránce
náleží plat,  další plat, náhrada  výdajů a naturální  plnění jako
viceprezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu. 

                           ČÁST DRUHÁ
                        ČINNOST OCHRÁNCE

                               § 9

   Ochránce jedná
a) na  základě  podnětu  fyzické  nebo  právnické  osoby (dále jen
   "podnět") jemu adresovaného,
b) na základě podnětu adresovaného poslanci nebo senátorovi, který
   jej ochránci postoupil,
c) na  základě podnětu  adresovaného některé  z komor  Parlamentu,
   která jej ochránci postoupila, anebo
d) z vlastní iniciativy. 

                              § 10

   (1) Každý má  právo obrátit se s písemným  podnětem na ochránce
ve věci, která  patří do jeho působnosti (§  1); podnět lze učinit
také ústně do protokolu.

   (2) Podnět  osoby, která je  zbavena osobní svobody,  nesmí být
podroben úřední kontrole.

   (3) Podnět nepodléhá poplatku. 

                              § 11

   (1) Podnět musí obsahovat
a) vylíčení  podstatných okolností  věci (§  10 odst.  1) , včetně
   sdělení, zda  věc byla předložena také  jinému státnímu orgánu,
   popřípadě s jakým výsledkem,
b) označení  úřadu, popřípadě  jméno  a  příjmení nebo  jiné údaje
   o totožnosti osoby, jíž se podnět týká,
c) doklad  o tom,  že úřad,  jehož se  podnět týká,  byl neúspěšně
   vyzván k nápravě,
d) jméno,  příjmení a  bydliště,  u  právnické osoby  název, sídlo
   a osoby oprávněné jejím jménem  jednat, toho, kdo podnět podává
   (dále jen "stěžovatel").

   (2) Pokud  se podnět týká  rozhodnutí, stěžovatel přiloží  jeho
stejnopis. 

                              § 12

   (1) Ochránce podnět odloží, jestliže věc, které se podnět týká,
nespadá  do jeho  působnosti anebo  se netýká  osoby, která podnět
podala.

   (2) Ochránce může podnět odložit, jestliže
a) náležitosti podle § 11 nebyly doplněny ani ve stanovené lhůtě,
b) je zjevně neopodstatněný,
c) od právní moci rozhodnutí nebo od opatření či události, kterých
   se  podnět týká,  uplynula v  den doručení  podnětu doba  delší
   jednoho roku,
d) věc, které se podnět týká, je projednávána soudem nebo již byla
   soudem rozhodnuta, nebo
e) jde o  podnět ve věci,  která již byla  ochráncem přešetřena (§
   17 a 18) a opakovaný podnět nepřináší nové skutečnosti.

   (3)  O odložení  podnětu a  důvodech odložení  ochránce písemně
vyrozumí stěžovatele. 

                              § 13

   Je-li  podnět  podle  svého  obsahu  opravným prostředkem podle
předpisů o řízení ve věcech  správních nebo soudních, žalobou nebo
opravným  prostředkem   ve  správním  soudnictví,   anebo  ústavní
stížností, ochránce o tom  stěžovatele neprodleně vyrozumí a poučí
jej o správném postupu. 

                              § 14

   Pokud ochránce  podnět neodloží (§  12) nebo nepostupuje  podle
§ 13, zahájí šetření a písemně o tom stěžovatele vyrozumí. 

                              § 15

   (1) Ochránce je oprávněn s vědomím  vedoucích úřadů, a to i bez
předchozího   upozornění,   vstupovat   do   všech  prostor  úřadů
a provádět šetření spočívající v
a) nahlížení do spisů,
b) kladení otázek jednotlivým zaměstnancům úřadů,
c) rozmluvě s osobami umístěnými v zařízeních, v nichž se vykonává
   vazba,  trest  odnětí  svobody,  ochranná  nebo ústavní výchova
   anebo ochranné léčení, a to bez přítomnosti jiných osob.

   (2)  Úřady  jsou  povinny  na  žádost  ochránce  a ve lhůtě jím
stanovené
a) poskytnout informace a vysvětlení,
b) předložit spisy a jiné písemnosti,
c) sdělit písemně stanovisko ke skutkovým a právním otázkám,
d) provést důkazy, které ochránce navrhne,
e) provést úkony dozoru, k nimž jsou podle zákona oprávněny a které
ochránce navrhne.

   (3)  Ochránce  je  oprávněn  být  přítomen  při  ústním jednání
a provádění důkazů úřady a klást přítomným osobám otázky.

   (4)  Ochránce  je  oprávněn  žádat,  aby jednotliví zaměstnanci
úřadu byli pro účely  šetření podle předchozích odstavců zproštěni
povinnosti mlčenlivosti, je-li jim zákonem uložena. 

                              § 16

   Všechny státní orgány a osoby vykonávající veřejnou správu jsou
v mezích  své působnosti  povinny poskytovat  ochránci při šetření
pomoc, kterou si vyžádá. 

                              § 17

   Jestliže ochránce šetřením  nezjistí porušení právních předpisů
ani  jiná  pochybení  (§  1  odst.  1),  písemně  o  tom  vyrozumí
stěžovatele i úřad. 

                              § 18

   (1) Zjistí-li  ochránce šetřením porušení  právních předpisů či
jiná pochybení (§ 1 odst. 1),  vyzve úřad, aby se k jeho zjištěním
ve lhůtě 30 dnů vyjádřil.

   (2) Pokud úřad na výzvu podle odstavce 1 sdělí, že provedl nebo
provádí  opatření  k  nápravě  a  ochránce  tato  opatření  shledá
dostatečnými, vyrozumí o tom stěžovatele i úřad. Jinak ochránce po
obdržení vyjádření  nebo marném uplynutí  lhůty sdělí písemně  své
závěrečné   stanovisko  úřadu   a  stěžovateli;   součástí  tohoto
stanoviska je návrh opatření k nápravě. 

                               § 19

   Ochránce může navrhnout zejména tato opatření k nápravě:
a) zahájení  řízení o  přezkoumání rozhodnutí,  úkonu nebo postupu
   úřadu, lze-li je zahájit z úřední moci,
b) provedení úkonů k odstranění nečinnosti,
c) zahájení disciplinárního nebo obdobného řízení,
d) zahájení stíhání  pro trestný čin, přestupek  nebo jiný správní
   delikt,
e) poskytnutí  náhrady  škody  nebo  uplatnění  nároku  na náhradu
   škody. 

                              § 20

   (1)  Úřad  je  povinen  do   30  dnů  od  doručení  závěrečného
stanoviska sdělit ochránci, jaká opatření k nápravě provedl.

   (2)  Jestliže úřad  povinnost  podle  odstavce 1  nesplní, nebo
jsou-li  opatření k  nápravě podle  názoru ochránce  nedostatečná,
ochránce
a) vyrozumí nadřízený úřad a není-li takového úřadu, vládu,
b) může  informovat  veřejnost;   utajované  skutečnosti  a  údaje
   o totožnosti stěžovatele a zaměstnanců úřadu se neuvádějí.

   (3)  Způsobem uvedeným  v odstavci  2 může  ochránce postupovat
i tehdy, nesplní-li úřad  povinnost vyplývající z § 15  odst. 1 až
3. 

                              § 21

   Jedná-li ochránce  z vlastní iniciativy, ustanovení  § 15 až 20
se použijí obdobně. 

                             ČÁST TŘETÍ
                       ZVLÁŠTNÍ OPRÁVNĚNÍ
                      A POVINNOSTI OCHRÁNCE

                              § 22

   (1) Ochránce  je oprávněn doporučit vydání,  změnu nebo zrušení
právního nebo  vnitřního předpisu. Doporučení  podává úřadu, jehož
působnosti se týká,  a jde-li o nařízení nebo  usnesení vlády nebo
zákon, vládě.

   (2)  Úřad   je  povinen  do   60  dnů  sdělit   své  stanovisko
k doporučení  podle  odstavce  1.  Ustanovení  §  20 odst. 2 platí
obdobně. 

                              § 23

   (1)  Ochránce  podává  každoročně   do  31.  března  Poslanecké
sněmovně souhrnnou písemnou zprávu o své činnosti za uplynulý rok;
zpráva  je  sněmovní  publikací.  Zprávu  současně  zasílá Senátu,
prezidentu  republiky,  vládě  a  ministerstvům  a  jiným správním
úřadům  s působností  pro celé  území státu  a vhodným způsobem ji
zveřejňuje.

   (2)  Ochránce soustavně  seznamuje veřejnost  se svou  činností
podle  tohoto   zákona  a  s  poznatky,   které  z  jeho  činnosti
vyplynuly. 

                              § 24

   (1) Ochránce Poslanecké sněmovně předkládá
a) nejméně jednou za 3 měsíce informaci o své činnosti,
b) zprávu   o  jednotlivých   věcech,  v   nichž  nebylo  dosaženo
   dostatečných opatření k nápravě ani postupem podle § 20,
c) doporučení podle § 22, pokud jde o právní předpisy.

   (2)   Poslanecká   sněmovna   projednává   zprávy  a  informace
předložené ochráncem.

   (3)  Ochránce  je  oprávněn   zúčastnit  se  schůze  Poslanecké
sněmovny a jejího orgánu, jedná-li  se o věcech týkajících se jeho
působnosti,  i  když  schůze  nebo  její  část  byla prohlášena za
neveřejnou. Požádá-li o slovo, bude mu uděleno. 

                             ČÁST ČTVRTÁ
                      ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

                              § 25

   (1)  Úkoly  spojené  s   odborným,  organizačním  a  technickým
zabezpečením  činnosti ochránce  plní Kancelář  Veřejného ochránce
práv (dále jen "Kancelář"), která je rozpočtovou organizací.

   (2)  Podrobnosti  o  organizaci  a  úkolech  Kanceláře upravuje
statut, který vydá ochránce.

   (3) Ochránce může pověřit jednotlivé zaměstnance Kanceláře, aby
prováděli šetření  ve věci podle  § 15 odst.  1 a 3  a aby jednali
jeho jménem v určitém řízení před Ústavním soudem.1)
------------------------------------------------------------------
1) § 64 odst. 2 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
   ve znění pozdějších předpisů. 

                              § 26

   Výdaje  na činnost  ochránce a  jeho Kanceláře  jsou hrazeny ze
samostatné kapitoly státního rozpočtu. 

                              § 27

   (1) Na  ochránce se vztahuje  zákoník práce, pokud  tento zákon
nestanoví jinak.

   (2)  Platové  poměry  zaměstnanců  Kanceláře  se  řídí právními
předpisy o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy. 

                              § 28

                              Účinnost

   Tento zákon nabývá účinnosti šedesátým dnem po jeho vyhlášení.

                           Klaus v. r.
                           Havel v. r.
                           Zeman v. r.  


Právo

Právník.cz na Facebooku

Uživatel/klient

Login:
Heslo:

- Registrace

Rejstříky

Katalog stránek

+ přidat odkaz

Provizní systém

Provozovatel těchto stránek - obchodní společnost WEDOS a.s. nabízí nástroj, který Vám umožní vydělávat za reklamu a zprostředkování objednávek zboží a služeb této společnosti.

BONUS 100,- Kč již za aktivaci provizního systému

provizní systém »