Úplná znění - o cestovních náhradách - 119/1992 Sb.
Zákon ze dne 4. března 1992 o cestovních náhradách
UPOZORNĚNÍ! Tento dokument již není platný a nachází se v archivu.
Změna: opatření MPSV z 9.12.1992
Změna: opatření MPSV z 22.1.1993
Změna: opatření MPSV z 2.3.1993
Změna: opatření MPSV z 19.3.1993
Změna: opatření MPSV z 25.8.1993
Změna: opatření MPSV z 19.11.1993
Změna: opatření MPSV z 20.12.1993
Změna: 44/1994 Sb.
Změna: opatření MPSV z 21.6.1994
Změna: opatření MPSV z 15.9.1994
Změna: opatření MPSV ze 17.11.1994
Změna: opatření MPSV ze 13.4.1995
Změna: opatření MPSV z 15.5.1995
Změna: opatření MPSV z 18.12.1995
Změna: opatření MPSV z 23.4.1996
Změna: opatření MPSV ze 14.6.1996
Změna: opatření MPSV z 19.11.1996
Změna: opatření MPSV z 18.6.1997
Změna: opatření MPSV z 19.8.1997
Změna: opatření MPSV z 18.11.1997
Změna: opatření MPSV z 19.2.1998
Změna: 125/1998 Sb.
Změna: 324/1998 Sb.
Změna: 333/1999 Sb.
Změna: 36/2000 Sb.
Změna: 132/2000 Sb., 220/2000 Sb., 448/2000 Sb.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Základní ustanovení
§ 1
Účel zákona
(1) Tento zákon upravuje poskytování náhrad výdajů při
pracovních cestách, při jiných změnách místa výkonu práce, při
přijetí do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí
(dále jen "náhrady")
a) zaměstnancům v pracovním poměru,
b) členům družstev, u nichž je pracovní vztah podmínkou členství,
c) zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo
pracovní poměr, je-li to dohodnuto,
d) fyzickým osobám, o nichž to stanoví tento zákon (§ 16),
(dále jen "zaměstnanec").
(2) Náhrady podle tohoto zákona se neposkytují zaměstnancům
při výkonu práce na předsunutém pohraničním odbavovacím stanovišti
na území sousedního státu určeném podle mezinárodní smlouvy, které
je jejich pravidelným pracovištěm (§ 2 odst. 3).
§ 2
Vymezení pojmů
(1) Pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba od
nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než
je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě,
do návratu zaměstnance z této cesty. Doba od nalodění členů
posádky námořních lodí do jejich vylodění1) se nepovažuje za
pracovní cestu.
(2) Zahraniční pracovní cestou se pro účely tohoto zákona
rozumí doba pracovní cesty (odstavec 1) z České republiky do
zahraničí, ze zahraničí do České republiky a doba pracovní cesty
v zahraničí.
(3) Pravidelným pracovištěm se pro účely tohoto zákona rozumí
místo dohodnuté se zaměstnancem; není-li takové místo dohodnuto,
je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní
smlouvě. U zaměstnanců, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze
zvláštní povahy povolání, je možno jako pravidelné pracoviště
dohodnout i místo pobytu. Pokud má zaměstnanec na základě dohody
o provedení práce provést pracovní úkol v místě mimo obec pobytu,
může s ním zaměstnavatel v této dohodě sjednat, že mu poskytne
i při cestě z obce pobytu do místa výkonu práce a zpět náhrady
jako při pracovní cestě.
(4) Za rodinu zaměstnance se pro účely tohoto zákona
považují, pokud mají trvalý pobyt na území České republiky, jeho
manžel nebo druh, vlastní děti, osvojenci, děti svěřené
zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče,
osvojitelé, opatrovníci, pěstouni, popřípadě další osoby, žijící
v domácnosti2) se zaměstnancem.
------------------------------------------------------------------
1) Zákon č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě, ve znění zákona č.
42/1980 Sb.
2) § 115 občanského zákoníku.
ČÁST DRUHÁ
Poskytování náhrad
Náhrady při pracovní cestě
§ 3
Zaměstnavatel vysílající zaměstnance na pracovní cestu určí
místo jejího nástupu, místo výkonu práce, dobu trvání, způsob
dopravy a ukončení pracovní cesty; může určit též další podmínky
pracovní cesty. Zaměstnavatel je přitom povinen přihlížet
k oprávněným zájmům zaměstnance.
§ 4
Zaměstnanci vyslanému na pracovní cestu přísluší
a) náhrada prokázaných jízdních výdajů,
b) náhrada prokázaných výdajů za ubytování,
c) stravné za podmínek dále stanovených,
d) náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů,
e) náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny
do místa trvalého nebo mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem
předem dohodnutého pobytu rodiny, trvá-li pracovní cesta více
než sedm po sobě následujících kalendářních dnů, a to každý
týden, není-li v kolektivní smlouvě, popřípadě v pracovní
smlouvě nebo jiné písemné dohodě se zaměstnancem dohodnuta tato
náhrada za delší dobu, nejdéle však za jeden měsíc.
§ 5
Stravné
(1) Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší
zaměstnanci stravné, které činí
a) 55 Kč až 67 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 85 Kč až 102 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin,
nejvýše však 18 hodin,
c) 133 Kč až 159 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
(2) Výši stravného určuje zaměstnavatel zaměstnanci před
vysláním na pracovní cestu v rámci rozpětí stanoveného v odstavci
1. Tuto výši může zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě
nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní
smlouvě. Zaměstnanci přísluší stravné nejméně ve výši dolní
hranice stanovené sazby stravného podle délky trvání pracovní
cesty.
(3) Znemožní-li zaměstnavatel vysláním na pracovní cestu,
která trvá méně než 5 hodin, zaměstnanci stravovat se obvyklým
způsobem, může mu poskytnout stravné až do výše 55 Kč.
(4) Pro zaměstnance, u nichž častá změna pracoviště vyplývá
ze zvláštní povahy povolání, lze sjednat v kolektivní smlouvě
odchylně od tohoto zákona podmínky pro poskytování stravného,
popřípadě nižší denní sazby stravného při pracovní cestě.
(5) Zabezpečí-li zaměstnavatel zaměstnanci na pracovní cestě
plně bezplatné stravování, stravné neposkytuje; zabezpečí-li
bezplatné stravování částečně, stravné úměrně krátí, a to nejméně
o 20 % a nejvýše o 40 % z určené výše stravného za každé bezplatně
poskytnuté jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře.
(6) Míru krácení stravného podle odstavce 5 oznámí
zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu, a pokud
tak neučiní, stravné se nekrátí. Míru krácení stravného může
zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve
vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě.
§ 6
Náhrady při přeložení a při přijetí
(1) Zaměstnavatel může při přijetí zaměstnance do
zaměstnání3) a při přeložení na žádost zaměstnance3a) poskytovat
zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě nejvýše v rozsahu a do
výše stanovené v § 4 a 5, nejdéle však po dobu tří let.
(2) Zaměstnavatel při dočasném přidělení zaměstnance k výkonu
práce k jiné právnické nebo fyzické osobě3b) a při přeložení
z důvodu nezbytné provozní potřeby3c) poskytne zaměstnanci náhrady
jako při pracovní cestě nejvýše v rozsahu a do výše stanovené
v § 4 a 5.
(3) Zaměstnanci, který pobírá stravné podle předchozích
odstavců a je v této době vyslán na pracovní cestu, poskytuje
zaměstnavatel náhradu, která je pro zaměstnance výhodnější.
(4) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 může
zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci též náhradu prokázaných
stěhovacích výdajů.
------------------------------------------------------------------
3) Např. § 33 odst. 1 zákoníku práce.
3a) § 40 zákoníku práce.
3b) § 38 odst. 4 zákoníku práce.
3c) § 38 odst. 3 zákoníku práce.
§ 7
Náhrady za používání silničních motorových vozidel
při pracovních cestách
(1) Dohodne-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem, že při
pracovní cestě použije silniční motorové vozidlo, s výjimkou
vozidla zaměstnavatele, přísluší mu za každý 1 km jízdy sazba
základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty.
(2) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí
a) u jednostopých vozidel a tříkolek 0,90 Kč;
b) u osobních silničních motorových vozidel 3,30 Kč;
při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba
základní náhrady za 1 km jízdy zvýší až o 15 %.
(3) Sazba základní náhrady u nákladních automobilů a autobusů
se dohodne mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
(4) Náhrada za spotřebované pohonné hmoty přísluší
zaměstnanci ve výši vypočtené z ceny pohonné hmoty a spotřeby
pohonné hmoty vozidla.
(5) Při výpočtu výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty se
vychází z ceny pohonné hmoty prokázané zaměstnancem. Neprokáže-li
zaměstnanec cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrady z průměrné
ceny pohonné hmoty stanovené vyhláškou Ministerstva práce
a sociálních věcí. Tato vyhláška stanoví průměrnou cenu pohonné
hmoty, která odpovídá údajům Českého statistického úřadu.
(6) Spotřeba pohonné hmoty silničního motorového vozidla se
vypočte aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém
průkazu. Pokud technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje,
přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud
spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla
shodného typu se shodným objemem válců.
(7) Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat též
poskytování náhrady za použití silničního motorového vozidla ve
výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku
dálkové přepravy.
§ 8
Přizpůsobování sazeb náhrad
(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou
novou výši sazeb stravného, novou výši sazeb základních náhrad za
používání silničních motorových vozidel a novou výši průměrných
cen pohonných hmot vždy s účinností od počátku kalendářního roku.
V průběhu kalendářního roku tuto výši sazeb a novou výši
průměrných cen stanoví, pokud podle údajů Českého statistického
úřadu o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném
stravování, o cenách vozidel a o průměrných cenách pohonných hmot
se tyto ceny od účinnosti zákona, jde-li o sazby stravného a sazby
náhrad za používání silničních motorových vozidel, nebo od
účinnosti poslední úpravy obsažené ve vyhlášce, zvýší nebo sníží
alespoň o 20 %.
(2) Sazby stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše
50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. Sazby
základních náhrad za používání silničních motorových vozidel
a průměrné ceny pohonných hmot se zaokrouhlují na desetihaléře
směrem dolů.
§ 9
Jiné a vyšší náhrady
Zaměstnavatel, který není státem, za který jedná organizační
složka státu,3d) rozpočtovou nebo příspěvkovou organizací,4)
orgánem nebo organizací, které jsou financovány jako rozpočtové
organizace, okresním úřadem4a) nebo územním samosprávným celkem
(dále jen "rozpočtová a příspěvková organizace"), může poskytovat
zaměstnancům i jiné náhrady související s pracovní cestou,
s jinými změnami místa výkonu práce a s přijetím do zaměstnání
nebo vyšší náhrady, než stanoví tento zákon; poskytování těchto
náhrad lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním
předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě.
------------------------------------------------------------------
3d) § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím
vystupování v právních vztazích.
§ 8b zákoníku práce.
4) Zákon ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření
s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České
republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších
předpisů.
4a) Zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich
působnosti a o některých dalších opatřeních s tím
souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.
ČÁST TŘETÍ
Náhrady při zahraničních pracovních cestách
§ 10
Na poskytování náhrad při zahraničních pracovních cestách,
včetně jiných a vyšších náhrad, se vztahuje úprava stanovená
v § 2 až 9, pokud není dále stanoveno jinak.
§ 11
Náhrada za cesty k návštěvě rodiny
Při zahraniční pracovní cestě zaměstnavatel dohodne se
zaměstnancem poskytování náhrad za cesty k návštěvě rodiny do
místa trvalého pobytu rodiny; ustanovení § 4 písm. e) se
nevztahuje na cesty k návštěvě rodiny zaměstnance vyslaného na
zahraniční pracovní cestu.
§ 12
Stravné
(1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za
podmínek dále stanovených stravné v cizí měně. Výši stravného
v cizí měně určí zaměstnavatel ze základní sazby stravného
stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni
nejvíce času.
(2) Výši základních sazeb stravného v cizí měně stanoví
Ministerstvo financí na základě návrhu Ministerstva zahraničních
věcí, vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách
jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích
zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první
kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské
Ameriky, a s využitím statistických údajů Mezinárodního měnového
fondu, Světové banky a Organizace spojených národů.
(3) Výši základních sazeb stravného v cizí měně pro
jednotlivé státy stanoví Ministerstvo financí vyhláškou vždy
s účinností od počátku kalendářního roku. V průběhu kalendářního
roku tuto výši stanoví, pokud změna cen a kurzů měn dosáhne od
poslední úpravy alespoň 20 %.
(4) Stravné v cizí měně ve výši základní sazby stravného
v cizí měně přísluší zaměstnanci, pokud doba zahraniční pracovní
cesty strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni
déle než 12 hodin. Trvá-li tato doba 12 a méně hodin, přísluší
zaměstnanci stravné v cizí měně ve výši, která se určí násobkem
dvanáctiny poloviční výše základní sazby stravného v cizí měně
a počtu celých hodin zahraniční pracovní cesty strávených mimo
území České republiky. Za dobu zahraniční pracovní cesty strávenou
mimo území České republiky, která trvá méně než 1 hodinu, stravné
v cizí měně nepřísluší.
(5) Zaměstnavatelé, kteří jsou rozpočtovými nebo
příspěvkovými organizacemi, mohou vedoucím zaměstnancům, kterými
jsou vedoucí organizace a jemu přímo podřízení vedoucí
zaměstnanci, určit stravné do výše přesahující stanovenou základní
sazbu stravného až o 15 %.
(6) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo
příspěvkovými organizacemi, mohou poskytovat zaměstnancům stravné
nižší, než je stanovená základní sazba stravného, nejvýše však o
a) 25 %, pokud tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo
stanoví ve vnitřním předpisu, případně sjednají v pracovní
smlouvě,
b) 50 %, pokud se jedná o členy posádek plavidel vnitrozemské
plavby5) a tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo
v pracovní smlouvě.
Postup zaměstnavatele podle § 9 tím není dotčen.
------------------------------------------------------------------
5) Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě.
§ 13
Kapesné
Zaměstnavatel může zaměstnancům při zahraniční pracovní cestě
poskytovat vedle stravného kapesné v cizí měně do výše 40 %
stravného určeného podle § 12.
§ 14
Náhrada výdajů za pohonné hmoty
Při poskytování náhrad za používání silničních motorových
vozidel podle § 7 přísluší zaměstnanci při zahraniční pracovní
cestě náhrada za pohonné hmoty v cizí měně za kilometry ujeté
v zahraničí nad 350 km.
§ 15
Vyloučení souběhu náhrad poskytovaných v české a cizí měně
(1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za
dobu pracovní cesty na území České republiky stravné v české měně
v rozsahu a za podmínek stanovených v § 5 odst. 1.
(2) Při zahraniční pracovní cestě je rozhodnou dobou pro
vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně přechod české
státní hranice a při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle
letového řádu. Pokud za dobu zahraniční pracovní cesty strávenou
mimo území České republiky nevznikne zaměstnanci nárok na stravné
v cizí měně (§ 12 odst. 4), připočte se tato doba k době trvání
pracovní cesty na území České republiky podle odstavce 1.
§ 16
Zahraniční pracovní cesty konané na základě dohod
o vzájemné výměně zaměstnanců
(1) V dohodě o vzájemné výměně zaměstnanců může zaměstnavatel
se zaměstnavatelem, ke kterému je zaměstnanec vysílán, sjednat
poskytování bezplatného ubytování, stravného, kapesného a náhradu
jízdních výdajů za cesty související s výkonem práce.
(2) Jízdní výdaje za cesty ze sídla zaměstnavatele, který
zaměstnance vysílá na pracovní cestu, do sídla zaměstnavatele
v zahraničí a zpět hradí vysílající zaměstnavatel.
(3) Zaměstnavatelé mohou dohodnout výši stravného
poskytovaného českému zaměstnanci v zahraničí maximálně do výše
stanovené tímto zákonem.
(4) Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky se
poskytuje stravné až do výše dvojnásobku horní hranice stravného
stanoveného při pracovních cestách na území České republiky,
nejméně však ve výši horní hranice stanoveného stravného.
Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky lze
poskytovat vedle stravného kapesné až do výše 40 % určeného nebo
sjednaného stravného.
(5) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo
příspěvkovými organizacemi, mohou poskytovat vyšší stravné.
§ 17
Náhrady při přidělení k výkonu práce v zahraničí
Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí přísluší za
dny cesty z České republiky do místa pravidelného pracoviště
a zpět a při pracovních cestách v zahraničí náhrady jako při
zahraniční pracovní cestě. Pokud se zaměstnancem cestuje jeho
rodinný příslušník (§ 2 odst. 4), lze zaměstnanci poskytnout též
náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších
výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníkovi. Zaměstnanci
s pravidelným pracovištěm v zahraničí, jehož zaměstnavatelem je
stát, za který jedná organizační složka státu,3d) rozpočtová
organizace, orgán nebo organizace, které jsou financovány jako
rozpočtové organizace, příspěvková organizace, jejíž výdaje na
platy a na odměny za pracovní pohotovost jsou zabezpečovány jejím
finančním vztahem k rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle
zvláštních zákonů, okresní úřad4a) nebo územní samosprávný celek,
nepřísluší stravné za dobu pracovní cesty na území České republiky
a v zemi pravidelného pracoviště.
------------------------------------------------------------------
3d) § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím
vystupování v právních vztazích.
§ 8b zákoníku práce.
4a) Zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich
působnosti a o některých dalších opatřeních s tím
souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.
ČÁST ČTVRTÁ
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
§ 18
zrušen
§ 19
Náhrady podle tohoto zákona lze paušalizovat. Při výpočtu
paušální částky vychází zaměstnavatel z průměrných podmínek
rozhodných pro poskytování náhrad zaměstnanci nebo skupině
zaměstnanců. Pokud se změní podmínky, za nichž byla paušální
částka stanovena, je zaměstnavatel povinen tuto částku přezkoumat
a upravit.
§ 20
(1) Kde tento zákon požaduje prokázání výdajů a zaměstnanec
je neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady v jím
uznané výši s přihlédnutím k určeným podmínkám pracovní cesty (§
3) s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty, kterou poskytne ve
výši určené podle průměrné ceny stanovené vyhláškou Ministerstva
práce a sociálních věcí.
(2) Při pracovní cestě v obci, ve které má zaměstnanec
sjednáno v pracovní smlouvě místo výkonu práce, náleží zaměstnanci
náhrada jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu v prokázané
výši nebo ve výši určené zaměstnavatelem podle ceny jízdného,
platné v době konání pracovní cesty, a použitého dopravního
prostředku.
§ 21
(1) Požádá-li zaměstnanec o poskytnutí zálohy na náhrady
podle tohoto zákona, je zaměstnavatel povinen mu tuto zálohu do
výše předpokládané náhrady poskytnout.
(2) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při
zahraniční pracovní cestě zálohu v cizí měně v rozsahu a ve výši
podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní
cesty. Zálohu v cizí měně nebo její část může zaměstnavatel po
dohodě se zaměstnancem poskytnout též cestovním šekem nebo
zapůjčením platební karty zaměstnavatele. Zaměstnavatel se může se
zaměstnancem dohodnout na poskytnutí zálohy na stravné v cizí měně
i v jiné měně než stanovené vyhláškou Ministerstva financí (§ 12
odst. 2) pro příslušný stát, pokud je k této měně Českou národní
bankou vyhlašován kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr. Při
určení výše stravného v dohodnuté měně se zjistí korunová hodnota
stravného ve stanovené měně, která se přepočítá na dohodnutou
měnu. Pro určení korunové hodnoty stravného a částky stravného
v dohodnuté měně se použijí kurzy devizového trhu a přepočítací
poměry vyhlášené Českou národní bankou a platné v den určení výše
zálohy.
(3) Zaměstnanec je povinen do deseti pracovních dnů po dni
ukončení pracovní cesty předložit zaměstnavateli písemné doklady
potřebné k vyúčtování pracovní cesty a též vrátit nevyúčtovanou
zálohu.
(4) Zaměstnavatel je povinen do deseti pracovních dnů ode dne
předložení písemných dokladů provést vyúčtování pracovní cesty
zaměstnance a uspokojit jeho nároky.
(5) Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční
pracovní cestě vyšší, než činí nároky zaměstnance, vrací
zaměstnanec zaměstnavateli ve měně, kterou mu zaměstnavatel
poskytl, nebo ve měně, na kterou zaměstnanec tuto měnu v zahraničí
směnil, nebo v české měně. Částku, o kterou byla poskytnutá záloha
při zahraniční pracovní cestě nižší, než činí nároky zaměstnance,
doplácí zaměstnavatel zaměstnanci vždy v české měně. Při
vyúčtování zálohy použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený
kurz, kterým byla poskytnutá měna v zahraničí směněna na jinou
měnu, a kurzy devizového trhu a přepočítací poměry uvedené
v odstavci 2.
§ 22
Pokud čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním
pracovních úkolů spadá do pracovní doby zaměstnance, považuje se
za dobu překážky v práci na straně zaměstnavatele,7) při které se
zaměstnanci mzda nekrátí. Pokud však zaměstnanci v důsledku
způsobu odměňování mzda ušla, přísluší mu náhrada mzdy ve výši
průměrného výdělku.8)
------------------------------------------------------------------
7) § 130 zákoníku práce.
8) § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní
pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994
Sb.
§ 23
Pracovněprávní vztahy podle tohoto zákona se řídí zákoníkem
práce, pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak.
§ 24
Vláda může v rozsahu své působnosti stanovit nařízením pro
zaměstnance zaměstnavatelů, kteří jsou rozpočtovými nebo
příspěvkovými organizacemi, i jiné náhrady související s pracovní
cestou, jinými změnami místa výkonu práce, přijetím do zaměstnání
a při přidělení k výkonu práce v zahraničí.
§ 25
Zrušují se:
1. Vyhláška Ministerstva financí č. 18/1960 Sb., o náhradách
výdajů při zahraničních pracovních cestách.
2. Vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č.
57/1979 Sb., o náhradách za používání silničních motorových
vozidel při pracovních cestách, ve znění vyhlášky č. 2/1984
Sb., vyhlášky č. 251/1990 Sb., vyhlášky č. 338/1990 Sb.,
vyhlášky č. 430/1990 Sb. a vyhlášky č. 480/1990 Sb.
3. Vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č.
33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění vyhlášky č.
81/1988 Sb., vyhlášky č. 241/1988 Sb. a vyhlášky č. 251/1990
Sb.
4. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky
č. 120/1991 Sb., kterou se doplňují některé právní předpisy
o cestovních náhradách.
5. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské
republiky č. 148/1991 Sb., kterou se doplňuje vyhláška
federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984
Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů,
a výnos Federálního ministerstva práce a sociálních věcí z 31.
srpna 1982 čj. 315-5796-3161 o zvláštní úpravě náhrad
cestovních výdajů pracovníků přijatých ze Slovenské
socialistické republiky do aparátu federálních institucí, ve
znění výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí
z 18. června 1990 čj. 225-18991-5157.
6. Pokyny Ústředního svazu spotřebních družstev ze dne 7. dubna
1965 č. 26/1965 Věst. ÚSSD pro poskytování náhrad pracovníkům,
kteří pravidelně ve větším rozsahu používají služebního
motocyklu, vlastního jízdního (motorového) kola nebo konají
cesty pěšky (reg. částka 40/1965 Sb.).
7. Výnos Ministerstva stavebnictví ze dne 9. ledna 1968 č. 3/1968
Zpravodaje ministerstva stavebnictví o určení pracovišť, na
která se v podnicích průmyslové výroby vztahuje zvláštní úprava
nocležného (reg. částka 10/1968 Sb.).
8. Výnos Ministerstva zemědělství a výživy ze dne 3. 11. 1967 čj.
VII/3-1747/1967, kterým se provádějí některá ustanovení vyhl.
č. 96/1967 Sb. (reg. částka 11/1968 Sb.).
9. Výnos č. 9 Ministerstva hornictví ze dne 1. dubna 1967 čj. 42.
2/776/67 k provedení zákoníku práce (reg. částka 17/1967 Sb.),
ve znění výnosu č. 2 Ministerstva hornictví ze dne 28. 5. 1968
čj. 42.3/657/68 (reg. částka 25/1968 Sb.) a výnosu č. 1
Federálního výboru pro průmysl ze dne 15. dubna 1970 (reg.
částka 48/1968 Sb.).
10. Výnos Ústřední správy geodézie a kartografie ze dne 20.
prosince 1968 č. 6158/1968-2, kterým se stanoví zásady pro
paušalizaci náhrad cestovních výdajů (reg. částka 48/1968
Sb.).
11. Směrnice Federálního ministerstva financí ze dne 11. července
1972 čj. VII/4-8921/72 o náhradách výdajů při zahraničních
pracovních cestách (reg. částka 18/1972 Sb.), ve znění výnosu
Federálního ministerstva financí ze dne 31. května 1988 čj.
VI/2-8 900/88 (reg. částka 23/1988 Sb.).
12. Zásady Federálního ministerstva dopravy ze dne 11. září 1975
čj. 20 808/75-09 pro poskytování paušálních náhrad cestovních
výdajů (reg. částka 3/1976 Sb.).
13. Výnos Federálního ministerstva financí ze dne 20. března 1978
čj. II/6000/1978 o odměňování a hmotném zabezpečení některých
pracovníků po dobu jejich pobytu v zahraničí (reg. částka
11/1978 Sb.).
14. Směrnice Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze
dne 10. srpna 1979 čj. 316-1238/79-7315 o odměňování
pracovníků, kteří v souvislosti s výkonem povolání řídí
služební silniční motorová vozidla (reg. částka 25/1979 Sb.),
ve znění vyhlášky č. 251/1990 Sb.
15. § 4 a 5 výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních
věcí ze dne 16. října 1981 čj. 316-1099/81-7300 o odměňování
a poskytování cestovních náhrad vietnamským občanům dočasně
zaměstnaným v Československé socialistické republice (reg.
částka 34/1981 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva
práce a sociálních věcí ze dne 31. 7. 1989 čj. 221-8747-5123,
060589 (reg. částka 26/1989 Sb.).
16. Výnos Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne
31. srpna 1982 čj. 315-5796-3161 o zvláštní úpravě náhrad
cestovních výdajů pracovníků přijatých ze Slovenské
socialistické republiky do aparátu federálních institucí (reg.
částka 34/1982 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva
práce a sociálních věcí ze dne 18. června 1990 čj.
225-18991-5157 (č. 287/1990 Sb.).
17. Směrnice Českého svazu výrobních družstev ze dne 5. října
1982 o náhradách cestovních a jiných výdajů kominíků (reg.
částka 10/1983 Sb.).
18. Výnos Federálního ministerstva dopravy ze dne 12. ledna 1983
čj. 25 080/82-03 o poskytování letecké stravní normy členům
posádek civilních letadel v organizacích v působnosti
Federálního ministerstva dopravy (reg. částka 9/1983 Sb.), ve
znění výnosu Federálního ministerstva dopravy ze dne 10. září
1990 čj. 19 439/ 1990-320 (č. 452/1990 Sb.).
19. Výnos Federálního ministerstva dopravy ze dne 27. října 1983
čj. 20 324/1983-03 o poskytování letecké stravní normy členům
posádek civilních letadel trvale vykonávajícím řídící činnost
technickohospodářského charakteru v organizacích v působnosti
federálního ministerstva dopravy (reg. částka 4/1984 Sb.), ve
znění výnosu Federálního ministerstva dopravy ze dne 10. září
1990 čj. 19 439/1990-320 (č. 451/ 1990 Sb.).
20. Výnos Federálního ministerstva financí a Federálního
ministerstva zahraničního obchodu ze dne 6. srpna 1984 čj. FMF
VI/3-11 811/84 a čj. FMZO 598/14/84 o náhradách výdajů při
zahraničních pracovních cestách členů posádek dopravních
prostředků (reg. částka 22/1984 Sb.), ve znění výnosu
Federálního ministerstva financí a Federálního ministerstva
zahraničního obchodu ze dne 6. února 1987 čj. FMF
VI/3-1.840/87 a čj. FMZO 86/14/87 (reg. částka 11/1987 Sb.).
21. Výnos Ministerstva vnitra České socialistické republiky ze dne
18. 6. 1985 čj. MH/13-6699/1939/85 o zvláštních paušálních
náhradách cestovného pro kominíky a výkupčí druhotných surovin
v organizacích místního hospodářství (reg. částka 20/1985
Sb.), ve znění výnosu Ministerstva vnitra České republiky ze
dne 18. 9. 1990 čj. MH/1-13980/720/1990 (č. 398/1990 Sb.).
22. Výnos Federálního ministerstva financí čj. VIII/4/16 986/85
o stanovení jednotné zahraniční diety pro československé
pracovníky na integračních akcích v SSSR (reg. částka 30/1985
Sb.).
23. Směrnice Českého svazu výrobních družstev ze dne 4. září 1985
o zvláštních paušálních náhradách cestovného pro kominíky
(reg. částka 4/1986 Sb.).
24. Výnos Federálního ministerstva dopravy ze dne 24. června 1986
čj. 6006/1986-03 o zvláštních paušálních náhradách cestovních
výdajů pro některé pracovníky dopravy, u nichž častá změna
místa výkonu práce vyplývá ze zvláštní povahy povolání (reg.
částka 18/1986 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva
dopravy ze dne 10. září 1990 čj. 19 438/1990-320 (č. 414/1990
Sb.).
25. Výnos Ministerstva vnitra České socialistické republiky ze dne
31. července 1987 čj. SD/33-2728/1987 o zvláštních paušálních
náhradách cestovních výdajů jízdních pracovníků silniční
a městské dopravy (reg. částka 17/1987 Sb.), ve znění výnosu
Ministerstva vnitra České republiky ze dne 24. července 1990
čj. SD/1 R-11021/90 (č. 345/1990 Sb.).
26. Výnos Ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky ze
dne 25. května 1987 č. MH-41/203/1987 o zvláštních paušálních
cestovních náhradách pro kominíky a výkupčí druhotných surovin
v organizacích místního hospodářství (reg. částka 17/1987
Sb.), ve znění výnosu Ministerstva vnitra Slovenské republiky
z 8. ledna 1991 č. MH-5/1991-OE (č. 53/1991 Sb.).
27. Výnos Federálního ministerstva financí ze dne 22. června 1987
čj. III/11.000/87 o cestovních náhradách při zahraničních
bezdevizových pracovních cestách (reg. částka 17/1987 Sb.).
28. Výnos Ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky ze
dne 10. září 1987 č. SD-3138/1987-4 o zvláštních paušálních
cestovních náhradách pracovníků silniční a městské dopravy,
silničního hospodářství a automobilového opravárenství (reg.
částka 18/1987 Sb.), ve znění výnosu Ministerstva vnitra
Slovenské republiky z 3. ledna 1991 č. SD-3003/1991.
29. § 5 výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze
dne 5. října 1987 čj. 515-31053-5123 o odměňování
a poskytování cestovních náhrad angolským občanům dočasně
zaměstnaným v československých organizacích (reg. částka
25/1987 Sb.).
30. § 4 výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze
dne 22. prosince 1987 čj. 515-37137-5123 o odměňování
a poskytování cestovních náhrad vedoucím skupin korejských
občanů a korejským tlumočníkům zaměstnaným v Československé
socialistické republice (reg. částka 26/1987 Sb.).
31. Výnos Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne
12. září 1991 čj. F 43-6138-7201-120991 o poskytování
příplatku k úhradě cestovních výdajů pracovníkům přijatým
z České republiky do federálních orgánů na území Slovenské
republiky (č. 404/1991 Sb.).
32. Usnesení Předsednictva vlády ČSSR ze dne 27. října 1971 č.
344 k návrhu na úpravu náhrad výdajů funkcionářů, vedoucích
pracovníků a vedoucích delegací při zahraničních pracovních
cestách.
(2) Platnosti pozbývají výjimky, odchylky a další opatření
stanovené podle dosavadních právních předpisů o cestovních
náhradách.
§ 26
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1992.
Právo
- Občanské právo
- Rodinné právo
- Pracovní právo
- Obchodní právo
- Správní právo
- Mezinárodní právo
- Ostatní
- Nezařazené
Uživatel/klient
Rejstříky
- Obchodní rejstřík - firmy
- Obchodní r. - společníci
- Obchodní rejstřík - osoby
- Evidence úpadců
- Živnostenský rejstřík
Katalog stránek
Provizní systém
Provozovatel těchto stránek - obchodní společnost WEDOS a.s. nabízí nástroj, který Vám umožní vydělávat za reklamu a zprostředkování objednávek zboží a služeb této společnosti.
BONUS 100,- Kč již za aktivaci provizního systému
-
Hosting.WEDOS.com - provize 5 - 50%
Webhosting, serverhosting a registrace domén za nejnižší ceny v ČR.
Hosting.WEDOS.com -
Vaše-Stavba.cz - provize 3%
Největší internetové stavebniny v ČR s garancí nejnižší ceny
www.Vase-Stavba.cz -
Pojištění.cz - provize 4 - 25%
On-line pojištění přes internet s garancí nejnižší ceny.
www.Pojisteni.cz -
WEDOS IS - provize 50%
WEDOS IS je on-line informační systém (podobný systémům CRM), sloužící zejména pro práci s firemní poštou.
IS.WEDOS.com