Úplná znění - o mezinárodním právu soukromém a procesním - 97/1963 Sb.
Úplná znění > Mezinárodní právo
Zákon ze dne 4. prosince 1963 o mezinárodním právu soukromém a procesním
změna: 158/1969 Sb.
Změna: 234/1992 Sb.
Změna: 264/1992 Sb.
Změna: 125/2002 Sb.
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se
usneslo na tomto zákoně:
Úvodní ustanovení
§ 1
Účel zákona
Účelem tohoto zákona je stanovit, kterým právním řádem se
řídí občanskoprávní, rodinné, pracovní a jiné podobné vztahy
s mezinárodním prvkem, upravit právní postavení cizinců, jakož
i stanovit postup československých justičních orgánů při úpravě
těchto vztahů a rozhodování o nich a tím napomáhat mezinárodní
spolupráci.
§ 2
Mezinárodní smlouvy
Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco
jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická
republiky vázána.
ČÁST I
Ustanovení kolizní a o právním postavení cizinců
ODDÍL 1
Kolizní ustanovení
§ 3
Způsobilost
(1) Způsobilost osoby k právům a k právním úkonům se řídí,
nestanoví-li se v tomto zákoně něco jiného, právním řádem státu,
jehož je příslušníkem.
(2) Činí-li právní úkon v Československé socialistické
republice cizinec, stačí, není-li dále uvedeno něco jiného, je-li
k úkonu způsobilý podle práva československého.
§ 4
Právní úkony
Pokud není stanoveno nebo k rozumnému uspořádání vztahů
nezbytno něco jiného, řídí se platnost právního úkonu, jakož
i následky jeho neplatnosti týmž právním řádem jako účinky
právního úkonu; pokud však jde o formu, postačí, bylo-li učiněno
zadost právu místa, kde došlo k projevu vůle, vyjma, že by právní
řád, jímž se řídí smlouva předepisoval písemnou formu úkonu jako
podmínku jeho platnosti.
Práva věcná
§ 5
Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí, pokud
v tomto zákoně nebo ve zvláštních předpisech není stanoveno jinak,
právem místa, kde věc je.
§ 6
Vznik a zánik věcných práv k věcem movitým řídí se právem
místa, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá
vznik nebo zánik tohoto práva. Jde-li o věc, která se podle
smlouvy přepravuje, posuzuje se vznik a zánik těchto práv podle
práva místa, odkud byla věc odeslána.
§ 7
Ustanovení o zápisech do veřejných knih platí v místě, kde
nemovitost je, se použijí i tehdy, když právní důvod vzniku,
zániku, omezení nebo převodu knihovního práva se posuzuje podle
jiného právního řádu.
§ 8
Vydržení se řídí právem místa, kde byla na počátku vydržovací
doby. Vydržitel se však může dovolat právního řádu státu, na jehož
území se vydržení vykonalo, jestliže od doby, kdy věc byla v tomto
státě, jsou podle právního řádu tohoto státu splněny všechny
podmínky vydržení.
Práva závazková
§ 9
Volba práva
(1) Účastníci smlouvy mohou si zvolit právo, jímž se mají
řídit jejich vzájemné majetkové vztahy; mohou tak učinit i mlčky,
není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnost.
(2) Pokud z projevu vůle účastníků nevyplývá nic jiného,
nepřihlíží se ke kolizním ustanovením zvoleného právního řádu.
§ 10
(1) Nezvolí-li účastníci rozhodné právo, řídí se jejich
vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání
daného vztahu.
(2) Vzhledem k tomu se zpravidla řídí:
a) smlouvy kupní a smlouvy o dílo právem místa, kde je sídlo
(bydliště) prodávajícího nebo zhotovitele díla v době uzavření
smlouvy;
b) smlouvy o nemovitostech právem místa, kde je nemovitost;
c) smlouvy o dopravě (smlouvy o přepravě, smlouvy zasilatelské
apod.) právem místa, kde má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo
bydliště v době uzavření smlouvy;
d) smlouvy pojistné, včetně smlouvy o pojištění nemovitostí,
právem sídla (bydliště) pojistitele v době uzavření smlouvy;
e) smlouvy, příkazní a jim podobné právem místa, kde má sídlo
(bydliště) ten, kdo provádí příkaz, v době uzavření smlouvy;
f) smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o zprostředkování
právem místa, kde má sídlo (bydliště) osoba, pro kterou
zástupce nebo zprostředkovatel vykonává činnost, v době
uzavření smlouvy;
g) smlouvy o vícestranných výměnných obchodech právním řádem,
jehož použití nejlépe odpovídá uspořádání těchto vztahů jako
celku.
(3) Jiné smlouvy spravují se zpravidla právním řádem státu,
v kterém obě strany mají sídlo (bydliště); nemají-li sídlo
(bydliště) v témže státě a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými,
právním řádem místa, kde byla smlouva uzavřena; byla-li uzavřena
mezi nepřítomnými, právním řádem sídla (bydliště) příjemce návrhu
na uzavření smlouvy.
§ 11
Právní řád určený podle § 9 nebo 10 platí také o změnách,
zajištění a následcích porušení závazků tam uvedených, pokud
z úmyslu účastníků nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného.
§ 11a
(1) Práva a povinnosti osoby, které vznikly z její účasti
v platebním systému, uvedeném v seznamu České národní banky podle
zvláštního právního předpisu, na jejíž majetek byl prohlášen
konkurz nebo u níž došlo k zastavení nebo omezení plateb
v důsledku jiného opatření, se řídí týmž právním řádem, kterým se
řídí smlouva o platebním systému. Volba jiného práva je vyloučena.
(2) Jsou-li určeny investiční instrumenty, včetně práv s nimi
spojených, k zajištění práv
a) účastníka platebního systému uvedeného v seznamu České národní
banky podle zvláštního právního předpisu, jestliže tato práva
vznikla z jeho účasti v tomto systému,
b) České národní banky, ode dne vstupu smlouvy o přistoupení České
republiky k Evropské unii v platnost centrální banky některého
z členských států Evropské unie nebo dalších států tvořících
Evropský hospodářský prostor nebo Evropské centrální banky,
a práva těchto osob nebo osob jednajících na jejich účet jsou
zaznamenána na účtu, v rejstříku nebo v jiné obdobné evidenci
v České republice a ode dne vstupu smlouvy o přistoupení České
republiky k Evropské unii v platnost v takové evidenci v některém
z členských států Evropské unie nebo dalších států tvořících
Evropský hospodářský prostor, řídí se práva ze zajištění právním
řádem státu, kde je veden účet, rejstřík nebo jiná obdobná
evidence, v nichž je zajištění zaznamenáno. Volba jiného práva je
vyloučena.
§ 12
Pokud jde o movitosti, řídí se ve vztahu mezi stranami
právním řádem určeným podle § 9 až 11 také tyto otázky:
a) okamžik, od kterého na nabyvatele přechází oprávnění nakládat
věcí,
b) okamžik, od kterého má nabyvatel právo na plody a užitky
převáděné věci,
c) okamžik, kterým nebezpečí škody na převáděné věci přechází na
nabyvatele,
d) okamžik, kterým právo na náhradu škody vzniklé v souvislosti
s převáděnou věcí přechází na nabyvatele
e) výhrada vlastnického práva k převáděné věci.
§ 13
(1) Promlčení závazkových práv se řídí týmž právním řádem
jako závazkové právo samo.
(2) Započtení se řídí, pokud z požadavku rozumného uspořádání
právního poměru nevyplývá něco jiného, týmž právním řádem jako
pohledávka proti níž směřuje započtení.
§ 14
Právní poměry vzniklé z jednostranných právních úkonů se řídí
právním řádem státu, v němž má dlužník bydliště (sídlo).
§ 15
Nároky na náhradu škody, nejde-li o porušení povinnosti
vyplývající ze smluv a jiných právních úkonů, řídí se právem
místa, kde škoda vznikla, nebo místa, kde došlo ke skutečnosti,
která zakládá nárok na náhradu škody.
Právo pracovní
§ 16
(1) Poměry z pracovní smlouvy se řídí - pokud se účastníci
nedohodnou na něčem jiném - právem místa, kde pracovník vykonává
práci. Koná-li však pracovník práci v jednom státě na základě
pracovního poměru s organizací, která má sídlo v jiném státě, je
rozhodné právo sídla organizace, leč by šlo o sobu, která má
bydliště ve státě, kde se práce vykonávala.
(2) Pracovní poměry pracovníků dopravních podniků se řídí
u dopravy železniční a silniční právem sídla podniku, u dopravy
říční a letecké právem místa registrace a u dopravy námořní právem
státu, pod jehož vlajkou se doprava provozuje.
Právo dědické
§ 17
Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, jehož byl
zůstavitel příslušníkem v době smrti.
§ 18
(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad
vůle a jejího projevu se řídí právem státu, jehož příslušníkem byl
zůstavitel v době projevu vůle. Totéž právo je rozhodné i pro
určení, které další druhy pořízení pro případ smrti jsou
přípustné.
(2) Forma závěti se řídí právem státu, jehož příslušníkem byl
zůstavitel v době, kdy závěť učinil; stačí však, vyhoví-li právu
státu, na jehož území byla závěť učiněna. Totéž platí o formě
zrušení závěti.
Právo rodinné
Vztahy mezi manžely
§ 19
Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho
platnosti se řídí právem státu, jehož je tato osoba příslušníkem.
§ 20
Forma uzavření manželství se řídí právem místa, kde se
manželství uzavírá.
§ 21
(1) Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právem státu,
jehož jsou příslušníky. Jsou-li manželé příslušníky různých států.
řídí se vztahy právem československým.
(2) Smluvená úprava manželského majetkového práva se posuzuje
podle právního řádu, který byl pro majetkové vztahy manželů
rozhodný v době, kdy k úpravě došlo.
§ 22
(1) Zrušení manželství rozvodem se řídí právním řádem státu,
jehož občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jsou-li manželé
příslušníky různých států, řídí se zrušení manželství rozvodem
právním řádem československým.
(2) Jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího
právního řádu, který by zrušení manželství rozvodem nedovoloval
anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak manželé nebo
alespoň jeden z nich žije v Československé socialistické republice
delší dobu, použije se práva československého.
(3) Těchto ustanovení se použije i při prohlášení manželství
za neplatné nebo při zjištění, zda tu manželství je, či není.
Vztahy mezi rodiči a dětmi
§ 23
(1) Určení (zjištění nebo popření) otcovství se řídí právním
řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením.
(2) ®ije-li dítě v Československé socialistické republice,
může být otcovství určeno (zjištěno nebo popřeno) podle práva
československého, je-li to v zájmu dítěte.
(3) K platnosti uznání otcovství postačí, stane-li se podle
práva státu, v němž k uznání došlo.
§ 24
(1) Vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výchovy a výživy, řídí
se právem státu, jehož příslušníkem je dítě. ®ije-li dítě
v Československé socialistické republice, mohou být tyto vztahy
posuzovány podle práva československého, je-li to v zájmu dítěte.
(2) Nároky rodičů na výživu vůči dětem se řídí právem státu,
jehož příslušníkem je ten z rodičů, který nárok na výživu
uplatňuje.
§ 25
(1) Nároky matky dítěte vůči jeho otci, za něhož není
provdána, řídí se právem státu, jehož příslušnicí je matka v době
narození dítěte.
(2) Jestliže matka dítěte, která je cizí státní příslušnicí,
má bydliště v Československé socialistické republice a otec dítěte
je československým příslušníkem, řídí se nároky matky dítěte podle
práva československého.
§ 26
(1) Osvojení se řídí právem státu, jehož příslušníkem je
osvojitel.
(2) Mají-li osvojující manželé různou státní příslušnost,
musí být splněny podmínky právních řádů obou manželů.
(3) Jestliže by bylo třeba podle odstavců 1 a 2 použít cizího
právního řádu, který by osvojení nedovoloval anebo jen za
okolností mimořádně tíživých, avšak osvojitel nebo alespoň jeden
z osvojujících manželů žije v Československé socialistické
republice delší dobu, použije se práva československého.
§ 27
Zdali při osvojení a podobných vztazích je třeba přivolení
dítěte, nebo jiných osob a orgánů, je nutno posoudit podle
právního řádu státu, jehož je příslušníkem dítě.
Opatrovnictví
§ 28
Podmínky vzniku a zániku opatrovnictví nad nezletilými se
řídí právním řádem státu, jehož je nezletilý příslušníkem.
Opatrovnická péče se týká zásadně nezletilého a jeho majetku,
nechť je jeho majetek kdekoli.
§ 29
Povinnost přijmout a zastávat opatrovnictví nad nezletilým se
řídí právním řádem státu, jehož je opatrovník příslušníkem.
§ 30
Právní poměry mezi opatrovníkem a nezletilým se řídí právním
řádem státu, v němž je opatrovnický soud nebo řád.
§ 31
Tato ustanovení o opatrovnictví nad nezletilými platí
obdobně, jde-li o podobná ochranná zařízení, jako opatrovnictví
nad osobami nezpůsobilými k právním úkolům.
ODDÍL 2
Postavení cizinců
§ 32
(1) Cizinci mají v oblasti svých osobních a majetkových práv,
pokud tímto zákonem nebo zvláštními předpisy není stanoveno jinak,
stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané
českoslovenští.
(2) V případě, že cizí stát nakládá se státními občany
československými jinak než se svými příslušníky, může ministerstvo
zahraničních věcí v dohodě s příslušnými československými orgány
rozhodnout, že ustanovení odstavce 1 se nepoužije.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2, pokud jde o majetkové vztahy,
se použije obdobně pro právnické osoby.
§ 33
Dvojí a neurčité státní občanství
(1) Je-li někdo v rozhodné době státním občanem
československým a považuje-li ho za svého příslušníka také jiný
stát, je rozhodné státní občanství československé.
(2) Je-li někdo v rozhodné době zároveň příslušníkem několika
států, rozhoduje státní příslušnost nabytá naposled.
(3) Na toho, kdo v rozhodné době není příslušníkem žádného
státu nebo jehož státní příslušnost nelze stanovit nebo nelze
zjistit, které příslušnosti nabyl naposled, je třeba hledět, jako
by byl příslušníkem toho státu, na jehož území měl v rozhodné době
bydliště, a nelze-li to zjistit, na jehož území měl pobyt.
Nelze-li ani to zjistit, je třeba postupovat, jako by šlo
o československého občana.
ODDÍL 3
Společná ustanovení
§ 34
Právní oblasti
Má-li se použít právního řádu státu, který má více právních
oblastí, rozhodují o použití práva některé z nich předpisy onoho
státu.
§ 35
Zpětný a další odkaz
Má-li se podle ustanovení tohoto zákona použít právního řádu,
jehož ustanovení odkazují zpět na právo československé nebo dále
na právo jiného státu, lze takový odkaz přijmout, odpovídá-li to
rozumnému a spravedlivému uspořádání vztahu, o který jde.
§ 36
Veřejný pořádek
Právního předpisu cizího státu nelze použít, pokud by se
účinky tohoto použití příčily takovým zásadám společenského
a státního zřízení Československé socialistické republiky a jejího
právního řádu, na nichž je nutno bez výhrady trvat.
ČÁST II
Mezinárodní právo procesní
ODDÍL 1
Pravomoc československých justičních orgánů
§ 37
Pravomoc ve věcech majetkových
(1) Pravomoc československých soudů v majetkových sporech je
dána, je-li dána podle československých předpisů jejich
příslušnost.
(2) Pravomoc československých soudů v majetkových sporech
může být založena také písemnou úmluvou stran. Věcnou příslušnost
československých soudů nelze však takovou úmluvou měnit.
(3) Československá organizace může pro majetkové spory
písemně ujednat i příslušnost cizozemského soudu.
Pravomoc ve věcech rodinných
§ 38
(1) Ve věcech manželských (řízení o zrušení manželství
rozvodem, o neplatnost manželství a o určení, zda tu manželství
je, či není) je pravomoc československých soudů dána, je-li
alespoň jeden z manželů československým občanem.
(2) Není-li žádný z manželů československým občanem, je
pravomoc československého soudu dána:
a) má-li zde alespoň jeden z manželů pobyt a může-li být
rozhodnutí soudu uznáno v domovských státech obou manželů, nebo
b) má-li alespoň jeden z manželů v Československé socialistické
republice pobyt delší dobu, anebo
c) jde-li o neplatnost manželství, která se má podle
československého práva vyslovit i bez návrhu, pokud manželé zde
žijí.
§ 39
(1) Ve věcech výchovy a výživy nezletilých a v jiných věcech
jich se týkajících, jsou-li československými občany, je dána
pravomoc československých soudů i tehdy, žijí-li v cizině.
Pravomoc československých soudů je dána také pro řízení o výživném
proti československému občanu, proti němuž je uplatňován nárok
nezletilým cizincem bydlícím v cizině, a pro řízení, v němž
československý občan navrhuje proti nezletilému cizinci bydlícímu
v cizině zrušení nebo změnu rozhodnutí československého soudu.
(2) Péči nad nezletilým československým příslušníkem, který
žije v cizině a není v rodičovské péči, může převzít také
československý konzulární orgán, a to v rozsahu pravomoci soudu,
uznává-li takovou pravomoc stát, v němž nezletilý žije.
O opravných prostředcích proti rozhodnutí konzulárních orgánů
rozhoduje ministerstvo zahraničních věcí.
(3) Ve věcech nezletilých cizinců žijících na území
Československé socialistické republiky učiní československý soud
jen opatření nutná k ochraně jejich osob a majetku a vyrozumí
o tom orgán jejich domovského státu. Kdyby orgán domovského státu
poměry nezletilého v přiměřené době neupravil, učiní tak
československý soud.
(4) V rozhodnutí, kterým se zrušuje manželství rodičů
nezletilého cizince žijícího na území Československé socialistické
republiky, upraví soud práva a povinnosti rodičů k dítěti pro dobu
po rozvodu, pokud se nezletilý bude zdržovat na zdejším území
a pokud orgány jeho domovského státu neučiní jiné opatření.
§ 40
Návrh na určení otcovství (zjištění a popření) lze podat
u československého obecného soudu navrhovatele, nemá-li odpůrce
v Československé socialistické republice obecný soud. Nemá-li ani
navrhovatel v Československé socialistické republice obecný soud,
ale jeden z rodičů nebo dítě je československým občanem, lze návrh
podat u soudu, který urči Nejvyšší soud.
§ 41
(1) Rozhodovat ve věcech osvojení přísluší československému
soudu, je-li osvojitel československým občanem. Jsou-li osvojitelé
manželé, postačí, je-li československým občanem jeden z nich
a má-li v Československé socialistické republice bydliště.
(2) Není-li osvojitel nebo ani jeden z osvojujících manželů
československým občanem, je pravomoc československého soudu dána:
a) má-li zde osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů
pobyt a může-li být rozhodnutí soudu uznáno v domovském státě
osvojitele nebo osvojujících manželů, nebo
b) má-li osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů
v Československé socialistické republice pobyt delší dobu.
§ 42
Pravomoc ve věcech způsobilosti a opatrovnictví
(1) Ve věcech omezení a zbavení způsobilosti k právním
úkonům, jakož i ve věcech opatrovnických je ohledně
československých státních občanů dána pravomoc československých
soudů, i když žijí v cizině. Československý soud se však zdrží
řízení, stačí-li k ochraně práv a zájmů československého občana
opatření učiněná v cizině.
(2) Jde-li o cizince, který žije v Československé
socialistické republice, omezí se československý soud na opatření
nutná k ochraně jeho práv a zpraví o tom orgán domovského státu.
Kdyby orgán domovského státu cizince jeho poměry v přiměřené době
neupravil, učiní tak československý soud podle československého
hmotného práva.
§ 43
Pravomoc ve věcech prohlášení za mrtvého
(1) Prohlásit československého občan za mrtvého přísluší vždy
jen československému soudu.
(2) Cizince může prohlásit československý soud za mrtvého
podle československého hmotného práva s právními následky pro
osoby trvale žijící v Československé socialistické republice a pro
jmění zde ležící.
Pravomoc ve věcech dědických
§ 44
Pravomoc československého soudu k projednání dědictví je dána
vždy, byl-li zůstavitel v době své smrti československým občanem.
Jde-li však o jmění, které je v cizině, projedná československý
soud dědictví jen tehdy, jestliže se takový majetek vydává
československým orgánům anebo jestliže cizí stát přiznává takovým
rozhodnutím československých justičních orgánů právní následky.
§ 45
(1) Československý soud projedná dědictví po cizinci, které
je v Československé socialistické republice,
a) jestliže stát, jehož je zůstavitel příslušníkem, ani nevydává
dědictví československých občanů československým státním
notářstvím, ani nepřiznává jejich rozhodnutím právní následky,
anebo odmítne-li cizí stát zabývat se dědictvím či
nevyjádří-li se , nebo
b) měl-li zde zůstavitel bydliště a žádá-li o to dědic, který se
zde zdržuje,
c) vždy také, jde-li o nemovitosti ležící na území Československé
socialistické republiky.
(2) V ostatních případech se československý soud omezí na
potřebná opatření k zajištění majetku po cizinci.
§ 46
Pravomoc ve věcech umoření listin
Československému soudu přísluší prohlásit za umořené listiny
vystavené v cizině jen tehdy, může-li mít jejich umoření podle
povahy věci právní následky v Československé socialistické
republice.
§ 47
Vynětí z pravomoci československých soudů
(1) Pravomoci československých soudů nejsou podrobeny cizí
státy a osoby, jež podle mezinárodních úmluv nebo jiných pravidel
mezinárodního práva anebo zvláštních československých právních
předpisů požívají v Československé socialistické republice
imunity.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí i ohledně doručování
písemností, předvolání uvedených osob za svědky, výkonu rozhodnutí
nebo jiných procesních úkonů.
(3) Pravomoc československých soudů je však dána, jestliže:
a) předmětem řízení je nemovitý majetek států a osob uvedených
v odstavci 1, nacházející se v Československé socialistické
republice, nebo jejich práva na takových nemovitých věcech
patřících jiným osobám, jakož i práva z poměru nájemního
k takovým nemovitým věcem, pokud není předmětem řízení placení
nájemného,
b) předmětem řízení je dědictví,v němž osoby uvedené v odstavci
1 vystupují mimo rámec svých úředních funkcí,
c) předmět řízení se týká výkonu povolání nebo obchodní činnosti,
které osoby uvedené v odstavci 1 provádějí mimo rámec svých
úředních funkcí,
d) cizí stát nebo osoby uvedené v odstavci 1 se dobrovolně podrobí
jejich pravomoci.
(4) Doručení v případech uvedených v odstavci 3 zprostředkuje
ministerstvo zahraničních věcí. Nelze takto doručit, ustanoví soud
opatrovníka pro přijímání písemností, popřípadě k obhájení práv.
ODDÍL 2
Ustanovení o řízení
§ 48
Československé soudy postupují v řízení podle
československých procesních předpisů, přičemž všichni účastníci
mají rovné postavení při uplatňování svých práv.
Postavení cizinců v řízení
§ 49
Procesní způsobilost cizince se řídí právem státu, jehož je
příslušníkem. Stačí však, má-li procesní způsobilost podle
československého práva.
§ 50
Cizinci mají nárok na osvobození od soudních poplatků a záloh
a na ustanovení bezplatného zástupce k ochraně jejich zájmů,
je-li zaručena vzájemnost.
§ 51
(1) Cizinci, který se domáhá rozhodnutí o majetkovém právu,
uloží soud na návrh odpůrce, aby složil soudem určenou jistotu za
náklady řízení s tím, že nesloží-li jistotu do stanovené lhůty,
nebude proti vůli odpůrce v řízení pokračovat a řízení zastaví.
(2) Jistotu nelze uložit, jestliže:
a) návrh na její složení byl podán teprve, když odpůrce ve věci
již jednal nebo vykonal procesní úkon, ač již věděl, že
navrhovatel není československým občanem nebo že československé
občanství pozbyl;
b) ve státě, jehož je navrhovatel příslušníkem, se v podobných
případech od československého občana jistota nežádá;
c) navrhovatel má v Československé socialistické republice
nemovitý majetek v ceně dostačující k úhradě nákladů, které
odpůrci v řízení vzniknou;
d) návrh na zahájení řízení je vyřizován platebním rozkazem;
e) navrhovatel je osvobozen od soudních poplatků a záloh.
§ 52
Listiny vydané soudy a úřady v cizině, které platí na místě,
kde byly vydány, za listiny veřejné, mají důkazní moc veřejných
listin také v Československé socialistické republice, jestliže
jsou opatřeny předepsanými ověřeními.
Zjišťování cizího práva a vzájemnost
§ 53
(1) K zjištění cizího práva učiní justiční orgán všechna
potřebná opatření; pokud mu obsah cizího práva není znám, může si
za tím účelem vyžádat také informaci od ministerstva spravedlnosti
(2) Vzniknou-li při projednávání věcí uvedených v § 1
pochybnosti, mohou si justiční orgány vyžádat u ministerstva
spravedlnosti vyjádření.
§ 54
Prohlášení ministerstva spravedlnosti o vzájemnosti ze strany
cizího státu, vydané v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí
a s jinými příslušnými ministerstvy, je pro soudy i jiné státní
orgány závazné.
Právní pomoc ve styku s cizinou
§ 55
Pokud není stanoveno jinak, stýkají se justiční orgány
s cizími orgány prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.
§ 56
Československé justiční orgány poskytují na dožádání cizím
justičním orgánům právní pomoc za podmínky vzájemnosti. Právní
pomoc lze odepřít:
a) nespadá-li provedení dožadovaného úkonu do pravomoci
dožadovaného československého justičního orgánu; náleží-li však
jeho provedení do pravomoci jiného justičního orgánu nebo do
pravomoci jiných československých orgánů, bude dožádání
postoupeno k vyřízení orgánu k tomu povolanému;
b) žádá-li se o provedení úkonu, který se příčí československému
veřejnému pořádku.
§ 57
(1) ®ádaná právní pomoc se poskytuje podle československých
předpisů; na žádost cizího orgánu lze postupovat podle cizího
procesního předpisu, nepříčí-li se žádaný postup československému
veřejnému pořádku.
(2) ®ádá-li o to cizí orgán, lze svědky, znalce a účastníky
vyslechnout i přísežně. Totéž platí, je-li třeba v cizině
předložit přísežné prohlášení o skutečnostech rozhodných pro
uplatnění nebo zachování nároků.
(3) Přísaha pro svědky a účastníky zní: "Přísahám na svou
čest, že o všem, nač budu soudem tázán, vypovím úplnou a čistou
pravdu a nic nezamlčím."
(4) Přísaha pro znalce zní:"Přísahám na svou čest, že posudek
podám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
(5) Jde-li o přísahu následnou, znění přísahy se přiměřeně
pozmění.
§ 58
Není-li cizozemská písemnost opatřena ověřeným překladem do
jazyka českého nebo slovenského, doručí se příjemci, je-li ochoten
ji přijmout; příjemce je třeba poučit, že si musí být vědom
právních následků, jaké mohou v cizině nastat, odmítne-li
písemnost přijmout.
§ 59
(1) Na dožádání československého justičního orgánu provádí
československý zastupitelský nebo konzulární orgán:
a) doručení osobám ve státě, kde vykonává působnost, je-li to
přípustné podle mezinárodních smluv nebo jiných pravidel
mezinárodního práva anebo nebrání-li tomu předpisy státu, kde
úkon má být proveden;
b) doručení československým občanům ve státě, kde úkon má být
proveden, kteří tam požívají diplomatických výsad a imunit,
a výslech takových občanů jako svědků, znalců nebo účastníků
řízení;
c) na základě zmocnění ministerstva zahraničních věcí výslech
svědků, znalců a účastníků řízení, jakož i jiné úkony procesní,
dostaví-li se tyto soby dobrovolně a nebrání-li tomu předpisy
platné ve státě, kde úkon má být proveden.
(2) Československý zastupitelský nebo konzulární orgán
postupuje přiměřeně podle předpisů pro dožadující justiční orgán
a úkony jím provedené mají tytéž účinky, jako kdyby je provedl
justiční orgán sám.
§ 60
Doručení provedená na dožádání československého justičního
orgánu cizím orgánem, jakož i důkazy před ním provedené jsou
účinné, i když nejsou v souladu s předpisy cizího práva,
vyhovují-li předpisům československým.
§ 61
Osvědčení o československém právu
Ministerstvo spravedlnosti vydává těm, kdo to potřebují
k uplatnění svého práva v cizině, osvědčení o právu platném
v Československé socialistické republice. V takovém osvědčení
nemůže být podáván výklad zákona nebo výklad o tom, jak je třeba
použít zákona na určitou právní věc.
§ 62
Vyšší ověření listin
K listinám vydaným justičními orgány nebo k listinám jimi
ověřeným nebo před nimi podepsaným, jichž má být použito v cizině,
připojí ministerstvo spravedlnosti na žádost účastníka své vyšší
ověření.
ODDÍL 3
Uznání a výkon cizích rozhodnutí
§ 63
Rozhodnutí justičních orgánů cizího státu ve věcech uvedených
v § 1, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské listiny
v těchto věcech (dále jen "cizí rozhodnutí") mají v Československé
socialistické republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení
příslušného cizího orgánu právní moc a byla-li uznána
československými orgány.
§ 64
Cizí rozhodnutí nelze uznat ani vykonat, jestliže:
a) uznání brání výlučně pravomoc orgánů československých nebo
jestliže by řízení nemohlo být provedeno u žádného orgánu
cizího státu, kdyby se ustanovení o příslušnosti
československých soudů použila na posouzení pravomoci
cizozemského orgánu;
b) o témže právním poměru bylo československým orgánem vydáno
pravomocné rozhodnutí nebo bylo-li v Československé
socialistické republice uznáno pravomocné rozhodnutí orgánu
třetího státu;
c) účastníku řízení, vůči němuž má být rozhodnutí uznáno, byla
odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení,
zejména nebylo-li mu doručeno do vlastních rukou předvolání
nebo návrh na zahájení řízení, nebo nebyl-li odpůrci návrh na
zahájení řízení doručen do vlastních rukou;
d) uznání by se příčilo československému veřejnému pořádku;
e) není zaručena vzájemnost; vzájemnost se nevyžaduje,
nesměřuje-li cizí rozhodnutí proti československému občanu nebo
právnické osobě.
§ 65
Uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje
zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že
československý orgán k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí
československého orgánu.
§ 66
Za podmínek § 63 a 64 lze cizí rozhodnutí o majetkových
právech v Československé socialistické republice vykonat, bude-li
nařízen jeho výkon československým soudem; nařízení výkonu je
třeba vždy odůvodnit.
§ 67
(1) Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech manželských a ve
věcech určení (zjištění nebo popření) otcovství, je-li alespoň
jedním z účastníků řízení československý občan, se
v Československé socialistické republice uznávají, nebrání-li tomu
ustanovení § 63 a 64 písm. b), c), d), jen na základě zvláštního
rozhodnutí.
(2) Vyslovit, že se uznává rozhodnutí uvedené v odstavci 1,
přísluší jen Nejvyššímu soudu Československé socialistické
republiky po slyšení generálního prokurátora Československé
socialistické republiky. Návrh může podat vedle účastníků každý,
kdo prokáže právní zájem, a v zájmu společnosti i generální
prokurátor Československé socialistické republiky. Nejvyšší soud
Československé socialistické republiky rozhoduje rozsudkem;
jednání nemusí nařizovat.
(3) Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 lze uznat jen tehdy,
byl-li skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě
příslušným ustanovením československého práva.
§ 68
(1) Byli-li všichni účastníci v rozhodné době příslušníky
státu, o jehož rozhodnutí jde, mají rozhodnutí uvedená v § 67
odst. 1 v Československé socialistické republice bez dalšího
řízení stejné právní účinky jako pravomocná rozhodnutí
československá, nepříčí-li se to veřejnému pořádku.
(2) Totéž platí o rozhodnutích orgánů jiných cizích států,
uznávají-li se taková rozhodnutí v domovských státech všech
účastníků.
Závěrečná ustanovení
§ 69
Zrušuje se zákon č. 41/1948 Sb., o mezinárodním
a mezioblastním právu soukromém a o právním postavení cizinců
v oboru práva soukromého.
§ 70
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.
Novotný v.r.
Fierlinger v.r.
Lenárt v.r.
Právo
- Občanské právo
- Rodinné právo
- Pracovní právo
- Obchodní právo
- Správní právo
- Mezinárodní právo
- Ostatní
- Nezařazené
Uživatel/klient
Rejstříky
- Obchodní rejstřík - firmy
- Obchodní r. - společníci
- Obchodní rejstřík - osoby
- Evidence úpadců
- Živnostenský rejstřík
Katalog stránek
Provizní systém
Provozovatel těchto stránek - obchodní společnost WEDOS a.s. nabízí nástroj, který Vám umožní vydělávat za reklamu a zprostředkování objednávek zboží a služeb této společnosti.
BONUS 100,- Kč již za aktivaci provizního systému
-
Hosting.WEDOS.com - provize 5 - 50%
Webhosting, serverhosting a registrace domén za nejnižší ceny v ČR.
Hosting.WEDOS.com -
Vaše-Stavba.cz - provize 3%
Největší internetové stavebniny v ČR s garancí nejnižší ceny
www.Vase-Stavba.cz -
Pojištění.cz - provize 4 - 25%
On-line pojištění přes internet s garancí nejnižší ceny.
www.Pojisteni.cz -
WEDOS IS - provize 50%
WEDOS IS je on-line informační systém (podobný systémům CRM), sloužící zejména pro práci s firemní poštou.
IS.WEDOS.com