Nedotknutelnost obydlí

    "Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí." Toto je ustanovení prvního odstavce dvanáctého článku Listiny základních práv a svobod, které je pro úpravu tohoto problému naprosto klíčové. Není ovšem tak jednoznačné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Sám pojem obydlí totiž v Listině nikde definován není. Není totožný ani s pojmem byt, ani bytový prostor ani žádným jiným pojmem definovaným ve zbytku právního řádu.  Zde musíme vycházet z principů, na kterých je Listina stavěna. A těmi jsou přirozená práva člověka. Jeho obydlí jako bytosti nemůže být charakterizováno žádnými technickými parametry. Z přirozenoprávního pojetí musí být za lidské obydlí považováno každé místo, kde člověk bydlí. Pod pojem obydlí ve smyslu článku 12 je tedy nutné zahrnout nejen byty, ale skutečně všechna obydlí. Např. i maringotka či domek z papírových krabic, ve kterém skutečně někdo bydlí je obydlím a podléhá ochraně, kterou mu Listina poskytuje. Stejně tak nerozhoduje, je-li ten, kdo v obydlí bydlí vlastníkem tohoto obydlí. Je nepodstatné, je-li to nájemník či majitel, podnájemník, ubytovaný student na koleji či pouhý host v hotelu přes jednu noc. Stále musí být respektováno jeho právo ne nedotknutelnost a do jeho obydlí nesmí vstoupit nikdo bez jeho dovolení.

    Existují však jako z téměř každého pravidla výjimky. Určitě se vyskytují situace, kdy by důsledné až ortodoxní respektování nedotknutelnosti natropilo více škody než užitku. Případy, kdy je možné do obydlí vstoupit bez souhlasu bydlícího popisují odstavce 2 a 3. Zásadně mohou být dovoleny jen na základě zákona. Jedním z případů je domovní prohlídka. Ta  je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon. Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy. Klauzule "je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu ......" je v Listině použita na více místech a představuje obecné kritérium, kdy je možné učinit zásah do určitého práva zaručeného Listinou. V tomto případě může jít například o situaci, kdy uvidíme, že v domě hoří a jsou tam lidé. Pak můžeme bez ostychu do nedotknutelnosti obydlí zasáhnout, vstoupit dovnitř a lidem pomoci k záchraně.
    Je ovšem nutné pečlivě zvážit, jedná-li se opravdu o situaci popsanou v Listině. Například v praxi na vysokoškolských kolejí je běžné až pravidelné, že v době, kdy jsou studenti mimo koleje (typicky přes období Vánoc), vstupují pracovníci správy kolejí do pokojů s tím, že kontrolují, zda tu studenti nemají nenahlášené spotřebiče. No to v žádném případě kritérium Listiny nesplňuje. Upozornění na protiprávnost takového postupu je ovšem většinou naprosto bez odezvy. Třetí odstavec se aplikuje spíše výjimečně a k zásahům do nedotknutelnosti bude z tohoto důvodu docházet jen zřídka.