Plná moc

    Právní základ práva jednat za někoho jiného je obsažen v ustanoveních § 31 a následujících občanského zákoníku. V odstavci prvním se píše : "Při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění." Vždy se tedy v dohodě o plné moci musí objevit, na které úkony se vztahuje. Plná moc je pak doklad, kterým se zmocněný prokazuje vůči třetím osobám, se kterými za zmocnitele jedná.

    Co se týče sepsání dokladu, pokud se nejedná o generální plnou moc, je třeba vypsat rozsah zmocněncova oprávnění přesně a výslovně. Ovšem je vždy lepší strávit nějaký čas dohodou o přesném výčtu oprávnění, než dávat neuvážené generální plné moci. Takové jednání se ne vždy vyplácí.

    V praxi se často diskutuje otázka, zda-li je třeba v plné moci i podpis zmocněnce, kterým tento vyjádří souhlas s udělením plné moci. Obecně se má za to, že to nutné není, neboť už jen výklad zákona hovoří o jednostranném právním úkonu a svůj souhlas vyjádří zmocněnec jen tím, že plnou moc předloží. V praxi se však často setkáváme s požadavkem zejména státních orgánů na to, aby tento souhlas byl na plné moci uveden. Lze tak jen doporučit, aby byl uveden už jen z toho důvodu, abyste předešli případným problémům.