Smlouva o půjčce - aktualizováno

    Smlouva o půjčce je velmi častým typem smlouvy. Běžně ovšem bývá uzavírána pouze ústní formou. I když zákon písemnou formu nepředepisuje, je písemné zakotvení práv a povinností smluvních stran velmi vhodné a to i když smlouvu uzavírají známí či dokonce příbuzní. Sepsáním se nikdy nic nezkazí, věci se pouze vyjasní. A to pro obě strany. Je nutné si uvědomit, že i dobré přátelství může skončit a věci, které se zdály jasné se najednou stanou předmětem sporu. Smrt může přijít stejně tak nenadále a není vůbec jasné, jak se zachová dědic. Písemné zakotvení je tedy vždy výhodné.

    Půjčka jako pojmenovaný smluvní typ v občanském zákoníku zahrnuje možnost (nikoli povinnost) věřitele požadovat po dlužníkovi za půjčku úrok. Tím se liší od výpůjčky, kterou vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu užívat bezplatně, tj. bezúročně. Další definiční znak půjčky je, že předmět smlouvy musí být druhově určen. Druhově určená věc může být libovolně nahrazena jinou věcí stejného druhu (mouka, mléko, peníze), kdežto speciálně určená věc je jedinečná (socha, konkrétní obraz) a má význam pouze v tomto unikátním provedení. Nelze např. Leonardův obraz zaměnit za obraz Salvatora Daliho. Ve smlouvě o půjčce tedy jde o druhově určené věci, v naprosto drtivé většině případů o peníze.

    Ve smlouvě je vhodné velmi přesně určit způsob splácení, pokud má být půčka vrácena postupně, tj. prostřednictvím splátek, neboť právě to bývá pochopitelně oblast, kde může nejsnadněji dojít k neočekávaným sporům či komplikacím. Je také vhodné, aby se smluvní strany shodly i na postupu v případech, kdy by se dlužník od připraveného splátkového scénáře odchýlil a dohodnuté závazky zakotvily do smlouvy.