Závěť

    Závěť je typický právní úkon mortis causa, tedy úkon, jehož účinky nastanou až v okamžik smrti. Jde o možnost realizace nezadatelného práva zůstavitele určit, kdo bude dědicem jeho majetku. Formy závěti upravuje §476 občanského zákoníku : " Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu". Základní rozlišení se týká otázky, jak je závěť sepsána. Pokud ji zůstavitel sepíše vlastní rukou, jde o závěť holografní, sepíše-li ji za něj někdo jiný, či ji sepíše jinými technickými prostředky, jedná se o závěť alografní.

    Zákon předepisuje několik obecných pravidel, která se při sepisování závěti musí dodržet. Tak předně zůstavitel musí být plně způsobilý k právním úkonům, tedy zletilý. Současná právní úprava sice poskytuje možnost sepsat závěť i nezletilé osobě starší 15 let, ta však může sepsat závěť pouze formou notářského zápisu. Pokud závěť pořídí osoba s omezenou způsobilostí k právním úkonům, je třeba takovou závěť posoudit v závislosti na obsahu a rozsahu omezení, které je obsaženo v soudním rozhodnutí soudu o omezení způsobilosti.

    Co se týče formy, připouští právní úprava pouze jedinou formu závěti a to písemnou. Náležitosti uvádí ustanovení § 476 odst. 2 "V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná." Stejně tak celkem samozřejmé : "Společná závěť více zůstavitelů je neplatná." Holografní závět pak musí být vlastní rukou napsána a samozřejmě také podepsána, jinak je také neplatná. Pro alografní závěť platí platí také speciální pravidla : Zůstavitel jí musí vlastní rukou podepsat a musí před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť také podepsat. Zvláštní ustanovení se týká zůstavitele, který nemůže číst nebo psát. Ten projeví svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem.V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat.

    Podstata a smysl závěti je samozřejmě ve stanovení dědiců. Ti musí být identifikováni dostatečným způsobem, nejlépe samozřejmě jménem příjmením, alespoň příbuzenským vztahem k zůstavitelovi, případně rodným číslem. Jednoduše tak, aby bylo možno dědice jednoznačně a nezpochybnitelně určit. Zůstavitel je také oprávněn pro případ, že by dědic na prvém místě dědictví z jakéhokoli důvodu nenabyl, ustanovit i náhradního dědice. Samozřejmě není vyloučeno, aby zůstavitel určil v závěti více dědiců, případně i vymezil jejich podíly. Ovšem jakékoliv stanovení podmínek zůstavitelem v závěti je právně nepřípustné. I když tím platnost závěti není dotčena, k těmto podmínkách se jednoduše vůbec nepřihlíží. Jako by v závěti nebyly.

    Důležité je ustanovení o tzv. neopominutelných dědicích. § 479 stanoví, že nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků. Děti a manžel dědí podle zákona stejným dílem v první skupině. Pokud by měl zůstavitel v úmyslu vydědit potomka, může tak učinit vůči takovému potomku, který

a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,

b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,

c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,

d) trvale vede nezřízený život. Listina o vydědění musí mít všechny náležitosti závěti a musí v ní být uveden důvod vydědění.

    Ustanovení § 480 stanoví ještě pravidla pro rušení závěti. Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti.Zůstavitel zruší závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána.