Darovací smlouva pro nemovitost

    Problematika darování je v českém právním řádu upravena v občanském zákoníku v ustanovení § 628 - § 630. Obecná definice tohoto právního úkonu je obsažena v § 628 : "Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá." Definiční znak je tedy především bezplatnost. Darovací smlouva musí být dále vždy písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování. Neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti. To by totiž již nebyla darovací smlouva, ale vlastně určitá "pseudozávěť".
Jako ochrana obdarovaného působí povinnost dárce při nabídce daru upozornit na vady, o nichž ví. Má-li věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit.

    Velice kontroverzní je ustanovení § 630, odkazující na dobré mravy. Je to příklad recepce dávného římského práva. "Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy." Co se myslí hrubým porušením dobrých mravů samozřejmě nikde specifikováno není. Ono to ani není možné a nebylo by to zřejmě ani účelné. Formulace "hrubé porušení" ale napovídá, že musí jít skutečně o velmi vážný zásah proti normám slušného chování. Bude vždy záležet na soudci, jak situaci posoudí.