Typy rozvodů

    Při posuzování problematiky rozvodu manželství a rozlišení konkrétního typu a tedy i konkrétní podávané žaloby je potřeba poznat a uvědomit si základní východiska naší právní úpravy. Pro rozvod je třeba existence tzv. kvalifikovaného rozvratu. Tato situace je jediným důvodem rozvodu. Co přesně se za tímto termínem skrývá vysvětluje § 24 Zákona o rodině : "...jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití". Od této konstrukce je třeba odlišovat příčiny tohoto rozvratu. Zatímco existence rozvratu samého musí být vždy prokázána ( buď dokazováním, nebo nepřímo vzhledem k objektivním skutečnostem), příčiny rozvratu se nemusí v určitém případě zjišťovat vůbec. V ostatních k nim soud přihlíží.

    Prvním rozlišením tedy musí být, jde-li o rozvod sporný nebo nesporný (také smluvený). V případě, že se manželé na rozvodu shodnou a shodnou se také na všech souvisejících otázkách (majetek, bydlení, děti), jedná se o nesporný rozvod podle §24a, při němž soud příčiny rozvratu nezjišťuje a celkově se jedná o velice pohodlné a rychlé řízení pro všechny strany. Na rozvrat se v tomto případě usuzuje z objektivních skutečností : 1) manželství muselo trvat alespoň 1 rok, 2) manželé spolu nejméně 6 měsíců nežijí a 3) druhý manžel se k návrhu připojí. Pokud jsou tyto podmínky splněny, má se za to, že manželství je rozvráceno tak jak popisuje §24. Soud pak takové manželství rozvede, pokud manželé předloží : a) písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů b) práva a povinnosti společného bydlení a c) případnou vyživovací povinnost. (Tato část smlouvy je tedy fakultativní, nepovinná.) Pokud se v manželství narodily děti tak ještě d) pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.

    Pokud se žalobce k návrhu nepřipojí, nebo se manželé nedohodli na uvedených záležitostech, nelze podle §24a postupovat a soud musí použít obecný §24. Půjde o tzv. sporný rozvod. Budou se tedy zjišťovat příčiny rozvratu manželství a soud je vezme v úvahu. Jde o to, že na rozvrat se nedá usoudit ze skutečností uvedených v §24a a kvalifikovaný rozvrat manželství se musí dokázat jinak. Existuje ještě konstrukce tzv. ztíženého rozvodu (§24b), kde je obsažena tzv. tvrdostní klauzule. §24b stanoví, že "návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství." Půjde o velice řídké až ojedinělé případy, kdy by jeden manžel byl "nevinný" (o vinu v pravém slova smyslu ale při rozvodu v žádném případě nejde!) a nesouhlasil s rozvodem, protože by se ocitl v existenciálně zvlášť obtížné situaci. Může se jednat o osoby odkázané na pomoc druhých, které by manžel lehkomyslně svévolně opustil a jim hrozily životní obtíže. I takové manželství však soud rozvede, nežijí-li spolu manželé déle než tři roky. To je doba, za kterou se již oba zjevně dokázali adaptovat na život jeden bez druhého a tedy lze, samozřejmě pokud jsou splněny obecné podmínky § 24, takové manželství rozvést.

    Velmi důležité je uvědomit si, jak důležitou roli hraje, zda se z manželství narodily děti. Založení rodiny a řádná výchova dětí je podle §1 odstavce druhého hlavním účelem manželství. A z toho vyplývá mnoho závěrů i pro úpravu rozvodu. Tak předně, podle § 24 odst.2 "mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody." Není to tedy tak, že dohodnou-li se na rozvodu manželé, je takříkajíc hotovo. Soud vždy rozhoduje v zájmu nezletilých dětí (nebo by alespoň měl). Soud dále manželství nerozvede, "dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176 občanského soudního řádu." (§25 ZR) Je tedy nejdříve třeba rozhodnout (popřípadě schválit dohodu manželů) o nezletilém dítěti, a pak teprve se rozvádět. To se týká i rozvodu podle §24a (smluvený rozvod), kde je třeba předložit vedle smluv i pravomocné rozhodnutí soudu.

    V souhrnu je tedy při posuzování druhu rozvodu nejprve třeba rozlišit, zda se bude jednat o smluvený či sporný rozvod a za další zda je či není třeba rozhodnutí soudu o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176 občanského soudního řádu.