Smlouva o úschově

    Stranami této smlouvy je na jedné straně složitel, tedy ten, kdo předává jinému věc do úschovy a schovatel, který věc do úschovy přijímá. Schovatel je povinen věc převzít a po dobu, která je dohodnuta, věc řádně opatrovat. Může tak činit sám nebo může věc předat k uschování a opatrování dalšímu. To však platí pouze za podmínky, že je to ve smlouvě dohodnuto. Pokud takové ujednání smlouva neobsahuje, musí schovatel věc opatrovat sám.
   

    Důležité je, že schovatel je povinen věc pouze opatrovat, nemůže ji na základě této smlouvy užívat, ani ji nesmí dát k užívání jinému. Byla-li by věc věc předána druhé straně do užívání, jednalo by se o výpůjčku a ne o úschovu.
   

    Smlouvu je možno uzavřít jakýmkoliv způsobem. Jak písemně, ústně tak i konkludentně, tedy odevzdáním a předáním věci, která má být uschována. Předmětem úschovy může být jak věc individuálně určená, tak věc určená druhově. Vždy ovšem musí jít o věc movitou, neboť nemovitost do úschovy dát nelze.

    Složitel je povinen nahradit schovateli nezbytné náklady, které na věc při jejím opatrování vynaložil; odměnu za úschovu je povinen zaplatit jen tehdy, dohodl-li se tak nebo odpovídá-li to předmětu podnikání schovatele anebo zvyklostem. Tedy zatímco náklady musí složitel uhradit vždy, odměnu pouze tehdy, byla-li ve smlouvě ujednána a jsou splněny zákonné podmínky.

    Schovatel je povinen převzatou věc opatrovat dohodnutým způsobem a nebyla-li dohoda o způsobu úschovy uzavřena, je povinen ji opatrovat pečlivě, zejména je povinen dát ji pojistit, je-li to obvyklé. Způsob opatrování by měl být stanoven především smlouvou, pokud tato žádnou detailní úpravu neobsahuje, je schovatel povinen věc opatrovat pečlivě s přihlédnutím k jejímu charakteru. Po uplynutí doby úschovy převzatou věc vrátit spolu s tím, co k ní přibylo, tedy s jejími přírůstky.
   

    Schovatel je povinen vrátit věc složiteli na požádání i před uplynutím sjednané doby úschovy, ale sám není oprávněn vrátit ji dříve, ledaže věc nemůže pro nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez vlastní škody opatrovat. Pouze na vůli složitele závisí, bude-li věc vrácena po nebo před uplynutím sjednané doby úschovy. Schovatel ji naproti tomu může vrátit před uplynutím sjednané doby pouze ve výjimečných případech, případně pokud nebyla ve smlouvě doba úschovy vůbec určena. Platí totiž, že není-li ujednáno a ani z okolností zřejmé, jak dlouho má být věc v úschově, může složitel kdykoli žádat vrácení věci a schovatel může věc kdykoli vrátit.

    Složitel je povinen, není-li účastníky dohodnuto jinak, nahradit schovateli škodu vzniklou mu úschovou, jakož i náklad, který schovatel na věc vynaložil pro splnění své povinnosti. Pouze pokud schovatel použije převzatou věc, umožní-li její použití jinému, dá-li ji bez svolení složitele nebo bez nezbytné potřeby někomu jinému do úschovy, anebo je-li v prodlení s jejím vrácením, odpovídá i za náhodnou škodu, ledaže by tato škoda postihla uschovanou věc i jinak.

    Vzájemných práv z úschovy se lze domáhat pouze do šesti měsíců po vrácení věci; jinak zaniknou. Lhůta je v tomto případě prekluzivní, tedy právo jako takové jejím marným uplynutím zaniká. Rozhodující pro počátek běhu této lhůty je okamžik vrácení věci schovatelem složiteli.