Doménová jména a nekalá soutěž

    Problematika doménových jmen není, a speciálně pro oblast naší jurisdikce to platí dvojnásob, nazírána ustáleným právním, a to jak teoretickým tak praktickým, způsobem. Speciální právní úprava chybí zcela, judikátů z této oblasti aplikujících vybraná ustanovení různých zákonů je pomálo. Teoretická debata se sice na erudovaných i laických úrovních vede, ovšem závěr nemá. Spíše přibývají závěry další, než aby se sjednocovaly a směřovali k jasnému východisku. Jednou z nejproblematičtějších oblastí je problém střetu doménového jména s jinými právními instituty, zejména pak v potencionální hospodářské soutěži.

    Jak už bylo řečeno, doménové jméno žádným speciálním právním institutem chráněno není. Je prostě obecně předmětem práva podle ustanovení § 118 obč. zákoníku jako jiná majetková hodnota. Absence právního zakotvení postavení a povahy doménového jména je ryzí praktickou ukázkou typického zpožďování právní úpravy za realitou. Internet se svým mezinárodním rozsahem a dosahem působení, více než jinde anonymním charakterem a neuvěřitelnou dynamikou vývoje představuje pro zákonodárce všude na světě (natož pak u nás) tvrdý oříšek. Díky tomu, že doménová jména se, i když ne zcela doslova, zčistajasna vynořila na svět bez právního zakotvení, jejich možné a bohužel časté kolize s ostatními právem chráněnými instituty je mimořádně obtížné posuzovat.

    Zajímavé je zabývat se případy, kdy se do sporu s doménovým jménem dostane obchodní firma nebo ochranná známka a dochází k aplikaci § 44 obchodního zákoníku, tedy nekalá soutěž. Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Situace, kdy se doménové jméno shoduje nebo velmi podobá obchodní firmě již zapsané v obchodník rejstříku se zjevně dá podle ustanovení o nekalé soutěži posuzovat. Podle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 31.1.2002 "je třeba vycházet z toho, že registrace doménového jména nepožívá ochrany tak, jako tomu je u zapsané ochranné známky ve smyslu příslušného ust. zákona č. 137/1995 Sb. o ochranných známkách, nelze rovně užíváním domény zasahovat do práv nositele firmy zapsané do obchodního rejstříku, a to zejména tehdy, vyvíjí-li tento nositel firmy shodnou nebo obdobnou podnikatelskou činnost vyvíjenou s uživatelem domény. Zápis a užívání domény shodné nebo zaměnitelné s firmou jiného podnikatele a rovněž soutěžitele, střetávajícího se v hospodářské soutěži na shodném nebo obdobném trhu nabídky a poptávky, může a nutně musí vyvolat nepřípustné nebezpečí záměny těchto subjektů, či dokonce nežádoucí parazitování na pověsti druhého soutěžitele, jak upravuje ust. § 47 a § 48 ObchZ a z toho dovozované chování v rozporu s dobrými mravy soutěže, jak vyplývá z ust. § 44 generální klauzule nekalé soutěže upravené ObchZ."
    Stejně tak v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 21.12.2000 dospěl Soud k názoru, že "registrace doménového jména nemá žádný statut jako ochranná známka či obchodní jméno a je na žadateli o zápis příslušné domény, aby se vyvaroval porušování něčí ochranné známky či obchodního jména. Oprávněný nositel obchodního jména, resp. majitel ochranné známky, může se, dle názoru soudu, domáhat ochrany, pokud je dotčen, kromě jiného, nebezpečí vyvolání záměny, či parazitování na pověsti – viz §§ 47, 48 ObchZ."
    Celá záležitost má ovšem dva zásadní problémy. Výklad šíře pojmu hospodářská soutěž a chronologický sled událostí.

    Co se týče prvního, není důvod, aby jednání v hospodářské soutěži jako první podmínka nekalé soutěže bylo v prostředí internetu posuzováno zásadně odlišným způsobem. Zlatnictví a mlékárna, oba v běžné podobě kamenného obchodu mohou těžko být za normálních okolností pokládány za soutěžitele. Ovšem existuje výklad soudu, který hospodářskou soutěž v případě internetu pojímá jinak. Jedná se o předběžné opatření Městského soudu v Praze. Případ spočíval v tom, že jeden subjekt používal doménu s velmi podobným názvem jako druhý, který ji měl zaregistrovanou dříve. Zajímavé je ovšem to, že jeden z nich na těchto stránkách nabízel telekomunikační služby a druhý erotický obsah. Odůvodnění soudu pro zákaz užívání podobné domény spočívalo v zajímavém až kontroverzním názoru. "V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce i žalovaný jsou soutěžiteli v hospodářské soutěži. Nejde o vztah přímého soutěžitele žalobce, neboť žalovaný neposkytuje telekomunikační služby, oba účastníci se však setkávají na Internetu, kde propagují a nabízejí své služby, byť každý z jiné oblasti." Z toho vyplývá, že soutěžiteli na internetu jsou všichni, kdo propagují či nabízejí své služby, což je vymezení rozdílné od světa mimo internet.
    Pokud to aplikujeme na situaci, kterou se zabýváme, tedy kolize obchodní firmy s doménovým jménem, je tento závěr soudu problematický. Při jeho důsledném aplikování v praxi by totiž každý uživatel domény, která by měla stejný či velmi podobný název jako existující obchodní firma, a subjekt zapsaný pod touto firmou taktéž podnikající (mimo jiné) na internetu, byli v hospodářské soutěži, i když by podnikali v úplně odlišných oborech.

    Dalším aspektem je sled událostí. Situace je jasnější, pokud byla obchodní firma zaregistrována dříve než doména se stejným názvem. Pokud si subjekt registruje a užívá doménu, měl by asi především on sám dávat bedlivý pozor, zda se nedopouští jednání v nekalé soutěži, pokud se název domény shoduje s firmou. Především se může jednat o parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, vyvolávání nebezpečí záměny či zlehčování. Ovšem při respektování soudem vymezené šíře pojmu hospodářské soutěže by v podstatě každá shodná doména s firmou byla minimálně vyvolání nebezpečí záměny.
    Mnohem horší a těžší pro právní posouzení je situace, kdy je nově zapsána obchodní firma stejná jako mnohem dříve zaregistrovaná doména. Kdo se pak dopouští jednání v nekalé soutěži? Subjekt zapsaný pod firmou později, tedy v podstatě "kopírující" jméno domény, nebo uživatel domény, jejíž statut není narozdíl od firmy nijak speciálně upraven a chráněn? 

    Samozřejmě stejná či podobná situace jako při kolizi firmy a domény je situace kolize dvou domén či domény a ochranné známky a samozřejmě přichází v úvahu i ochrana osobnosti či jména právnické i fyzické osoby. Vždy bude záležet na tom, jak soud posoudí konkrétní případ zejména vzhledem k nekalé soutěži a jak široce vyloží jednání v hospodářské soutěži v prostředí Internetu.

    Celá oblast problémů s doménovými jmény se vede i o jejich samotných názvech. Jsou určité tendence, a to včetně odborných kruhů, zřejmě inspirující se zahraničními judikáty, považovat některá doménová jména za nepřijatelná zejména pro určitý obsah. Jedná se především o obecná označení tak, jak to vychází z proběhlých německých sporů. Tak např. pokud by jeden konkrétní samostatně podnikající truhlář užíval doménu truhlari.cz a propagoval a nabízel zde pouze svoje služby, bylo by to samo o sobě nekalosoutěžní, bez ohledu na to, že žádná firma či ochranná známka takového tvaru neexistuje. Spotřebitel by totiž mohl očekávat, že na tak obecné doméně bude seznam či sdružení všech truhlářů, mezi kterými si bude moci vybírat a takovýto obsah domény s pouze jedním zástupcem by ho mátl. Je to sice zvláštní představa, ale pokud se naši soudci nechají zahraničním řešením vést, bude takováto situace brzy i u nás. Potom by obecné domény jako pravnici.cz, sklenari.cz či zednici.cz, stejně tak jako domény např. s názvy měst mohli jejich majitelé užívat pouze takovým způsobem, aby spotřebitel, který zadá takové slovo do vyhledávače našel přesně ty informace, které odpovídají povaze příslušného doménového jména. Uvidíme, zda se takto přísná regulující a omezující pravidla uplatní v budoucnu i na českém internetu.