Ochrana mzdy v pracovněprávních vztazích

Otázky odměňování se netýkají pouze mzdy, do této problematiky spadá i problematika platů či odměny z dohod, nicméně dnešní článek se zaměří právě na mzdu. Zákoník práce definuje v § 109 mzdu jako peněžité plnění a plnění nepeněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, nestanoví-li tedy zákoník práce něco jiného. Za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u téhož zaměstnavatele stejná mzda. Jedná se o vyjádření principu spravedlivé odměny nebo také stejné mzdy za práci stejné hodnoty, jež reflektuje následující:

-  musí se jednat o práci stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti,

-  práce se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách,

-  jedná se o práci stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce,

-  a samozřejmě se musí jednat o práci v rámci stejného zaměstnavatele.

Při sjednávání mzdy se uplatňuje princip autonomie vůle (na rozdíl třeba od platu), přesto zde samozřejmě najdeme limity (otázky minimální a zaručené mzdy). Mzda může být sjednána v pracovní smlouvě (zde je třeba upozornit, že se nejedná o nutnou náležitost pracovní smlouvy, ale o tzv. doplňkové ujednání; zákoník práce považuje za nutné náležitosti sjednání druhu práce, místa či místa výkonu práce a den nástupu do práce), v kolektivní smlouvě nebo jiné smlouvě, popřípadě ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem či mzdovým výměrem. Je-li zaměstnanec statutárním orgánem zaměstnavatele, sjednává s ním mzdu nebo mu ji určuje ten, kdo ho na pracovní místo ustanovil, pokud tedy není stanoveno jinak. Jestliže údaje o způsobu odměňování, o termínu a místě výplaty mzdy neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis, je zaměstnavatel povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který tyto údaje bude obsahovat.

Problematika ochrany mzdy v sobě zahrnuje ochranu její minimální výše i ochranu již splatné mzdy. Ochrana minimální výše mzdy je představována dvěma instituty, a to minimální a zaručenou mzdou.
Minimální mzda představuje nejnižší přípustnou výši odměny v pracovním poměru či v právních vztazích založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Mzda, plat či odměna z dohod nesmí tedy být nižší než minimální mzda. Základní sazba minimální mzdy činí nejméně 8 000,- Kč měsíčně nebo 48,10,- Kč za hodinu – je tedy stanovena jako měsíční či hodinová. Další podrobnosti a podmínky pro poskytování stanoví vláda nařízením (č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě a nejnižších úrovních zaručené mzdy). Do mzdy a platu se pro tento účel nezahrnuje mzda ani plat za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli.

Zaručená mzda je mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle zákoníku práce, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru. Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda opět nařízením (č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě a nejnižších úrovních zaručené mzdy). Nejnižší úroveň zaručené mzdy však nesmí být nižší než částka, kterou stanoví zákoník práce jako základní sazbu minimální mzdy.
Ochrana již splatné mzdy v sobě pak zahrnuje zejména následující aspekty: problematiku srážek ze mzdy, výplaty mzdy a ochrany mzdy při platební neschopnosti zaměstnavatele.

Zákon stanoví, že srážky ze mzdy mohou být provedeny pouze v případech stanovených zákoníkem práce či zvláštním zákonem, na základě dohody o srážkách ze mzdy či k uspokojení závazků zaměstnance a také k úhradě členských příspěvků zaměstnance, který je členem odborové organizace, bylo-li toto sjednáno v kolektivní smlouvě nebo na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací, souhlasí-li s tím zaměstnanec, který je členem této odborové organizace.

Vyplácena musí být mzda pouze zaměstnanci. V pracovněprávním poměru se jedná o osobní výkon závislé práce za odměnu, proto se mzda vyplácí přímo zaměstnanci. Jiné osobě než zaměstnanci je možné vyplatit mzdu jen na základě písemné plné moci, tato podmínka platí i pro manžela či partnera zaměstnance. Bez písemného zmocnění může být mzda vyplacena jiné osobě než zaměstnanci, jen pokud toto stanoví zákon.

V případě, že se zaměstnavatel ocitne v platební neschopnosti, poskytuje zaměstnancům ochranu zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele (ve znění pozdějších předpisů). Na základě tohoto zákona má zaměstnanec právo na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti. Za podmínek stanovených tímto zákonem může zaměstnanec požádat o uspokojení svých mzdových nároků kterýkoliv úřad práce.

Zdroj:  Galvas, M. a kol.: Pracovní právo. Brno: Masarykova univerzita, 2001,