Právní pomoc ve styku s cizinou

Taková právní pomoc se pak orgánům jiných států poskytuje na základě vzájemnosti. Velmi často bývá právní pomoc poskytována taktéž na základě mezinárodní smlouvy. Právní úpravu nalezneme v ust. § 55 a násl. zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“). Právní pomoc lze odepřít za těchto okolností:

nespadá-li provedení dožadovaného úkonu do pravomoci dožadovaného českého justičního orgánu; náleží-li však jeho provedení do pravomoci jiného justičního orgánu nebo do pravomoci jiných českých orgánů, bude dožádání postoupeno k vyřízení orgánu k tomu povolanému;
žádá-li se o provedení úkonu, který se příčí českému veřejnému pořádku.

Žádaná právní pomoc se poskytuje podle českých předpisů (viz §48 ZMPS); na žádost cizího orgánu lze postupovat podle cizího procesního předpisu, nepříčí-li se žádaný postup českému veřejnému pořádku.

Právní pomoc rozdělujeme na aktivní a pasivní. Pasivní právní pomoc znamená, že tuzemský justiční orgán je požádán o poskytnutí právní pomoci justičním orgánem jiného státu. Aktivní právní pomoc naopak znamená, že tuzemský justiční orgán žádá cizí justiční orgán o poskytnutí právní pomoci.

Justiční orgány se s cizími orgány stýkají prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti, pokud tedy není stanoveno jinak. Rozlišujeme několik forem styku:

a)  styk diplomatický (používá se převážně tehdy, pokud není s příslušným státem styk smluvně upraven),
b)  styk konzulární,
c)  styk meziministerský,
d)  styk přímý.

Prameny právní úpravy právní pomoci můžeme rozdělit do tří základních skupin:

-  komunitární právo,

-  mezinárodní smlouvy,

-  zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním

V oblasti komunitárního práva jsou významnými právními předpisy Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (nahradilo Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000, dále jen „nařízení o doručování“) a dále pak Nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (dále jen „nařízení o spolupráci při dokazování“).
Platí, že nařízení mají přednost před ustanoveními dvou či vícestranných dohod, popř. před jinými ujednáními mezi členskými státy. V každém členském státě jsou určeny subjekty odesílající a přijímající.

Nařízení o doručování platí ve všech členských státech. Odesílající subjekty odpovídají za odesílání soudních a mimosoudních dokumentů doručovaných do jiného členského státu. Přijímající subjekty odpovídají za příjem soudních a mimosoudních dokumentů z jiného členského státu. Ústřední orgán poskytuje informace odesílajícím subjektům a hledá řešení veškerých obtíží, které mohou vzniknout při zasílání písemností určených k doručení.

Nařízení o spolupráci při dokazování platí ve všech členských státech EU s výjimkou Dánska. Mezi Dánskem a ostatními členskými státy platí Úmluva o zajišťování důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních z roku 1970. Dožadující soud je soud, u něhož bylo procesní řízení zahájeno nebo zamýšleno. Dožadovaný soud je příslušný soud jiného členského státu pro provedení zajištění důkazů. Ústřední orgán je zodpovědný za poskytnutí informací a hledání řešení jakýchkoliv potíží, které by se mohly v souvislosti s žádostí vyskytnout.

Informace, které se týkají právní pomoci mezi členskými státy EU, nalezneme na webových stránkách Evropského soudního atlasu ve věcech občanských:

http://ec.europa.eu/justice_home/judicialatlascivil/html/index_cs.htm

Na těchto stránkách je k dispozici také seznam odesílajících a přijímajících subjektů, stejně tak dožádaných soudů.

Použité prameny:
Kučera, Z. Mezinárodní právo soukromé. 6. opravené a doplněné vydání. Brno: Doplněk, 2004, 460s.
Evropský soudní atlas ve věcech občanských. Dostupný z: http://ec.europa.eu/justice_home/judicialatlascivil/html/index_cs.htm