Cestovní smlouva

Právní úprava je zakotvena ve dvou stěžejních právních předpisech, a to v zákoně č. 40/1964 Sb. – občanský zákoník (konkrétně jsou to ustanovení §§ 852a – 852h) a dále v zákoně č. 159/1999 Sb. – o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu.

 

Cestovní smlouvou se provozovatel cestovní kanceláře (dále jen „cestovní kancelář“) zavazuje, že zákazníkovi poskytne zájezd a zákazník se zavazuje, že zaplatí smluvenou cenu. Úprava v občanském zákoníku vychází z toho, že návrh cestovní smlouvy předkládá zákazníkovi cestovní kancelář. Zákazník pak obdrží jedno vyhotovení takové cestovní smlouvy. Vymezení pojmu zájezd pak obsahuje zákon č. 159/1999 Sb., který stanoví, že zájezdem se rozumí předem sestavená kombinace alespoň dvou z těchto služeb – 1) doprava, 2) ubytování, 3) jiné služby cestovního ruchu, jež nejsou doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část zájezdu nebo jejichž cena tvoří alespoň 20 % souhrnné ceny zájezdu; je-li prodávána nebo nabízena k prodeji za souhrnnou cenu a je-li služba poskytována po dobu přesahující 24 hodin nebo když zahrnuje ubytování přes noc. Zákon také obsahuje negativní vymezení pojmu zájezd.

 

Jak jsme již zmínili výše, návrh cestovní smlouvy předkládá cestovní kancelář. Zákon stanoví podmínku, že tato smlouva musí být písemná, a dále vyjmenovává náležitosti, které musí obsahovat (typicky označení smluvních stran, vymezení zájezdu, jeho cenu). Tyto náležitosti jsou vyjmenovány v ust. § 852b/1-3. Nedodržení ustanovení §852b/1 (tedy cestovní smlouva nebude obsahovat označení smluvních stran, vymezení zájezdu a jeho cenu) má za následek absolutní neplatnost. Nedodržení ostatních náležitostí má za následek neplatnost relativní. Spolu s cestovní smlouvou je cestovní kancelář povinna předat zákazníkovi doklad o pojištění vystavený pojišťovnou. Občanský zákoník zde pak odkazuje na ust. § 6 zákona č. 159/1999. Jedná se o důležité ustanovení, jehož cílem je zabránit, aby zákazník přišel o své peníze v případě, že se cestovní kancelář nachází v úpadku.

 

V cestovní smlouvě lze také dohodnout zvýšení ceny. Zákon zde výslovně stanoví, že cestovní kancelář je oprávněna jednostranným úkonem zvýšit cenu zájezdu, jestliže je zároveň přesně stanoven způsob výpočtu zvýšení ceny. Cena však takto nesmí být zvýšena během 20 dnů před zahájením zájezdu. Cenu lze zvýšit ale pouze v případech stanovených zákonem (zvýšení ceny za dopravu včetně cen pohonných hmot, zvýšení plateb spojených s dopravou, např. letištních poplatků, zvýšení směnného kurzu české koruny použitého pro stanovení ceny zájezdu v průměru o více než 10%).

 

Je-li cestovní kancelář nucena z objektivních důvodů před zahájením zájezdu změnit podmínky smlouvy, může navrhnout zákazníkovi změnu cestovní smlouvy. Pokud navrhovaná změna vede i ke změně ceny zájezdu, musí být v návrhu nová cena uvedena. Zákazník má potom právo se rozhodnout, zda bude se změnou cestovní smlouvy souhlasit, nebo zda od cestovní smlouvy odstoupí. Zákon stanoví, že pokud zákazník ve lhůtě, která nesmí být kratší než 5 dnů od doručení návrhu na změnu cestovní smlouvy, neodstoupí, má se za to, že s její změnou souhlasí.

 

Co se týče odstoupení, může zákazník od cestovní smlouvy před zahájením zájezdu odstoupit. Cestovní kancelář může před zahájením zájezdu od cestovní smlouvy odstoupit jen z důvodu zrušení zájezdu nebo z důvodu porušení povinnosti zákazníkem. Zruší-li cestovní kancelář zájezd ve lhůtě kratší než 20 dnů před termínem jeho zahájení, je povinna uhradit zákazníkovi pokutu ve výši 10% z ceny zájezdu. Právo zákazníka na náhradu škody tímto není dotčeno.

 

V souvislosti s odpovědností cestovní kanceláře je třeba zmínit, že cestovní kancelář odpovídá zákazníkovi za porušení závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda tyto závazky mají být splněny cestovní kanceláří nebo jinými dodavateli služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu.

 

V souvislosti s hojným využíváním aerolinek při cestě na dovolenou bychom rádi upozornili na právní úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů. Toto nařízení stanoví, že pokud se cestující včas dostaví k odbavení letu:

1) z letiště na území EU, nebo

2) z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístěného na území členského státu EU, pokud let provozuje dopravce z EU,

 

a pokud dopravce provozující let důvodně předpokládá zpoždění

 

- 2 hodiny a více při letu o délce nejvýše 1500 km

- 3 hodiny a více v případě všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů

- 4 hodiny a více v případech všech letů nespadajících pod výše zmíněné případy

 

musí dopravce poskytnout cestujícímu stravu a občerstvení v rozsahu přiměřeném čekací době, navíc jsou cestujícímu zdarma nabídnuty dva telefonní hovory, podání dvou zpráv telexem nebo faxem nebo elektronickou poštou.

 

Pokud zpoždění přesáhne 5 hodin, je cestujícímu nabídnuta možnost volby mezi náhradou pořizovací ceny letenky za část nebo části neuskutečněné cesty a část nebo části již uskutečněné cesty, jestliže let nadále neslouží účelu vztahujícímu se k původnímu cestovnímu plánu cestujícího spolu s případným zpátečním letem do původního místa odletu, a to při nejbližší příležitosti.

 

Jestliže je důvodně očekávaný čas odletu alespoň o den později než čas odletu původně oznámený, poskytne dopravce zdarma cestujícímu ubytování v hotelu a přepravu mezi letištěm a místem ubytování.