Uspokojení ze zástavy

Právo předpokládá, že každý dluh má být splněn řádně a včas. Jestliže k tomu nedojde, nastávají negativní důsledky. Pakliže je pohledávka zajištěna zástavním právem a dluh není řádně a včas splněn, zástavní věřitel může pohledávku uspokojit ze zástavy. Předně je třeba říct, že se jedná o věřitelovo oprávnění, nikoli povinnost uspokojit svůj dluh zpeněžením zástavy. Věřitel se může rozhodnout pro jinou možnost uspokojení (například prodejem nezastavených movitých či nemovitých věci v rámci výkonu soudního rozhodnutí). 

Zákon dává zástavnímu věřiteli několik možností k realizaci tzv. uhrazovací funkce zástavy. Je nutné rozlišovat případy, kdy je zástavcem přímo dlužník a případy, kdy je zástavcem osoba od dlužníka odlišná (například kdy osoba zastaví svůj automobil za účelem zajištění pohledávky příbuzného). 

Jestliže je zástavcem osoba od dlužníka odlišná, může zástavní věřitel uspokojit svou pohledávku: 

- veřejnou dražbou, nebo

- soudním prodejem zástavy. 

Veřejná dražba se provádí podle zákona o veřejných dražbách. Jedná se o dražbu nedobrovolnou, pro jejíž uskutečnění je třeba mít platný titul, kterým je zejména vykonatelné soudní rozhodnutí. Dále platí, že ten, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný, musí své právo uplatnit žalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli a dražebníkovi na určení nepřípustnosti prodeje zástavy. Jestliže je žaloba podána, dražba se neuskuteční dříve, než je o žalobě rozhodnuto. Pokud však byla žaloba podána bezdůvodně a z tohoto důvodu dojde ke vzniku škody, žalobce může být na návrh žalovaného vystaven povinnosti nahradit vzniklou škodu. 

Řízení o soudním prodeji zástavy se koná dle § 200y a násl. občanského soudního řádu. Řízení se zahajuje na návrh žalobou, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy. Pro úspěch ve věci je třeba, aby zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě (tj. například písemnou smlouvu o zřízení zástavního práva na movité věci), a kdo je zástavním dlužníkem (tj. zástavcem). Jestliže je zástavní věřitel úspěšný, lze na jeho návrh dále nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy. 

Jestliže je zástavcem zároveň dlužník nesplacené pohledávky, může zástavní věřitel rovněž uspokojit svou pohledávku veřejnou dražbou a soudním prodejem zástavy. Zástavní věřitel může navíc podat žalobu na splnění závazku proti dlužníkovi a dále navrhnout výkon rozhodnutí zpeněžením zastavené věci na základě titulu, jímž je vykonatelný rozsudek soudu v předchozím řízení vydaný. 

Na tomto místě je vhodné také zmínit, že zákon výslovně považuje určitá ujednání o zpeněžení zástavy za neplatná. Neplatnými jsou ujednání, která stanoví, že: 

- zástavní dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit 

- zástavní věřitel může uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak, než je stanoveno zákonem 

- zástavní věřitel se nesmí po splatnosti pohledávky domáhat jejího uspokojení prodejem zástavy 

- při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. 

Zcela na závěr bych shrnul, že ze zástavního práva může uspokojit zástavní dlužník svoji pohledávku několika způsoby. Jestliže je zástavcem přímo dlužník, má zástavní věřitel více možností, jakým způsobem realizovat uhrazovací funkci zástavního práva. Na druhou stranu však není překážkou zpeněžit zástavu, jejímž vlastníkem je osoba od dlužníka zajištěné pohledávky odlišná.

Petr Sprinz, autor je studentem Právnické fakulty Palackého univerzity v Olomouci