Některé otázky související s kupní smlouvou v režimu obchodního zákoníku

Aby příslušný právní vztah založený kupní smlouvou spadal do režimu obchodního zákoníku, musí být splněna kritéria, která jsou typická pro všechny závazkově-právní vztahy řídící se obchodním zákoníkem, a to (§261 a násl. ObchZ):

* musí se jednat o kupní smlouvu mezi podnikateli, jestliže při jejím vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týká jejich podnikatelské činnosti,

* může se jednat taktéž o kupní smlouvu mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týká zabezpečování veřejných potřeb,

* v neposlední řadě také existuje možnost dohody stran, aby se příslušný právní vztah řídil obchodním zákoníkem (nicméně taková dohoda nesmí směřovat ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, jež není podnikatelem).

Ale každé pravidlo má své výjimky. Typicky smlouva o převodu nemovitostí, která je tzv. obchodem kombinovaným a podléhá tak zvláštnímu právnímu režimu (smluvní typ upraven v občanském zákoníku, práva a povinnosti podléhají úpravě v obchodním zákoníku). Kupní smlouva v režimu obchodního zákoníku se tak vztahuje pouze na věci movité. 

V praxi můžeme narazit na situace, kdy si nejsme jisti, zda se jedná o smlouvu kupní či smlouvu o dílo. V tomto případě nám pomůže ust. § 410 obchodního zákoníku, které říká, že smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, se považuje za kupní smlouvu, ledaže strana, které má být zboží dodáno, se zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě zboží. 

Závazkově-právní vztahy v režimu obchodního zákoníku jsou ovládány zásadou bezformálnosti, tzn. že i kupní smlouva, jejímž předmětem je dodávka zboží o tisícové hodnotě, může být uzavřena ústně. Pokud ovšem alespoň jedna ze stran při uzavírání smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě, potom se písemná forma vyžaduje. Přesto v zájmu zachování právní jistoty stran smlouvy doporučujeme smlouvy sjednávat písemně a dohodnout se na tom, že veškeré změny budou taktéž prováděny písemně. 

Další významnou zásadou, která se u závazkově-právních vztahů v režimu obchodního zákoníku uplatňuje, je zásada dispozitivnosti. Tato zásada znamená, že pokud příslušné ustanovení není ustanovením kogentním, lze toto ustanovení změnit a práva a povinnosti upravit odchylně od zákona. Právní úprava kupní smlouvy v obchodním zákoníku obsahuje minimum kogentních ustanovení (§ 409, 444, 458, 459). Ta jsou vyjmenována v ust. § 263. 

Primární je tedy to, co stanoví smlouva. Čím méně toho je ve smlouvě obsaženo, tím více toho zcela logicky podléhá úpravě obchodního zákoníku. V praxi ale často dochází k tomu, že strany nejsou příliš zdatnými kontrahenty, nedojde ke specifikaci některých pojmů ve smlouvě (typicky obchodních zvyklostí) a nastanou tak interpretační problémy. Proto nelze než doporučit specifikace určitých, mezi stranami používaných, pojmů ve smlouvě. Takovým pojmem je typicky např. „doba přiměřená". Stejně tak právní úprava fakturačních vztahů dnes chybí. Proto doporučujeme taktéž všechny potřebné skutečnosti sjednat ve smlouvě. 

Významnou odlišností od občanského zákoníku je možnost nabytí vlastnického práva i od nevlastníka. Jako příklad bychom mohli uvést koupi kradené věci. Jestliže jsme takovou věc koupili pro účely svého podnikání, pak jsme vlastnické právo k příslušné věci nabyli. Pokud ovšem danou věc kupujeme pro své osobní účely, pak se vlastníky příslušné věci nestáváme. 

V případě, že se po určité době vyskytla na zboží vada, je třeba informovat o této vadě prodávajícího, a to nejpozději do dvou let od doby dodání zboží. Nicméně je současně třeba také dodržet lhůtu „bez zbytečného odkladu" poté, co byla vada zjištěna. Jestliže tak neučiníme, nemůžeme se pak svého práva dožadovat u soudu. 

Závěrem bychom také upozornili na promlčecí lhůty, které jsou odlišné od občanského zákoníku. Obecná promlčecí lhůta je v režimu obchodního zákoníku čtyřletá. Promlčecí doba pak skončí nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet.

 Klára Spirová, autorka je studentkou 4. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně