Zástavní právo na movitých věcech

Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Zastavit lze pohledávku peněžitou i nepeněžitou. Nepeněžitou pohledávku lze však zastavit jen v případě, že ji jde ocenit penězi. Penězi neocenitelnou nepeněžitou pohledávku tedy zastavit nelze. 

Pohledávka, která se zastavuje, musí být platná a žalovatelná. Není tedy možné zastavit pohledávku, jestliže je ve formě naturální obligace (takovou je například pohledávka ze sázek a her mezi fyzickými osobami). Rovněž není možné zastavit pohledávku, jestliže je neplatná například v důsledku nedodržení zákonem stanovené formy. Nic však nebrání zastavení pohledávky, která má teprve vzniknout. V posledním případě by se jednalo o zajištění v budoucnu vzniklé pohledávky. Je na místě uvést, že zástavním právem se zajišťuje pohledávka v plné výši včetně příslušenství. Příslušenství pohledávky tvoří úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 

Ke vzniku zástavního práva je třeba naplnění některé z právních skutečností, se kterou je vznik vázán.. Touto skutečností bude zpravidla smlouva o zřízení zástavního práva. Zákon výslovně stanoví, že smlouva musí být písemná. Smlouva musí jednoznačně vymezovat zajištěnou pohledávku a předmět zástavního práva čili zástavu. 

Osobou, která věc do zástavy k zajištění pohledávky předá, by měl být vlastník věci či by daná osoba měla mít souhlas vlastníka k předání takové věci do zástavy. V rámci zajištění právní jistoty však tento požadavek ustupuje za určitých okolností do pozadí. Pokud je osoba, která přijme zástavu (zástavní věřitel) v dobré víře, že zástavce (osoba předávající věc do zástavy) je oprávněna věc zastavit, zástavní právo vznikne bez ohledu na to, že zástavce nebyl oprávněn zástavu předat k zajištění pohledávky. Nutno dodat, že zástavcem nemusí být vždy dlužník, ale může jím kterákoli jiná osoba, která věc do zástavy poskytne. 

Pro vznik zástavního práva na movité věci je třeba odevzdání zástavy do rukou zástavního věřitele či třetí osoby. Odevzdání do rukou osoby odlišné od zástavce lze nahradit pouze zástavní smlouvou zřízenou ve formě notářského zápisu. Zástava by v takovém případě byla evidována v rejstříku zástav vedeným Notářskou komorou České republiky. Pokud by nebyl dodržen výše stanovený postup, zástavní právo by platně nevzniklo. 

Co se týče zániku zástavního práva, existuje několik způsobů. Mezi nejvýznamnějšími způsoby zániku patří: 

- zánik zástavy - zástavní právo je nerozlučně spjato s existencí zástavy

- zánik zajištěné pohledávky - což se vyjadřuje principem akcesority (může se tak stát například splněním dluhu nebo i splynutí osoby dlužníka a věřitele pohledávky)

- nebyla-li smlouva zřízena ve formě notářského zápisu, pak zanikne zástavní právo k movité věci také tehdy, jestliže zástavce získá věc do držby

- jednostranným písemným prohlášením zástavního věřitele o zániku zástavního práva - což bude jevem zřídka se vyskytujícím

- zpeněžením zástavy

- uplynutím doby, na niž bylo zástavní právo zřízeno

Závěrem je vhodné upozornit, že promlčením zajištěné pohledávky nezaniká zástavní právo, z čehož vyplývá, že je možné se ze zástavy v případě nesplnění závazku dlužníka uspokojit. 

Jak již bylo naznačeno v úvodu, cílem bylo jen upřesnit vznik, trvání a zánik zástavního práva, přičemž uspokojení ze zástavy a práva a povinnosti subjektů zástavního práva bude tématem příspěvku následujícího.

Petr Sprinz, autor je studentem Právnické fakulty Palackého univerzity v Olomouci