Ručení - běžný způsob zajištění závazků

Dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Vznik ručitelského závazku tedy není možný jednostranným prohlášením - vždy je nutná existence souhlasu všech stran. Ručení vzniká pouze písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. To znamená, že ručitelův závazek nastupuje až v případě, že tento závazek nesplní dlužník sám. Ve smlouvách bývá obvykle dohodnuto, co se rozumí nesplněním závazku dlužníkem - zda postačuje nezaplacení na první výzvu, zpoždění se splátkou nebo např. teprve neúspěšné vymáhání dluhu v soudním řízení. Podpůrně zákon stanoví, že ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván.

Zákon pak stanoví některá vzájemná práva a povinnosti těchto tří stran - zejména účinnosti jednání jedné ze stran vůči ostatním. Platí tedy např., že věřitel je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na požádání výši své pohledávky (obecná informační povinnost), dále lze poukázat na fakt, že ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník (zejména je hojně využívána námitka promlčení). Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, jen když s ním ručitel vysloví souhlas. Brání se tak situaci, kdy ručiteli trvají povinnosti z dané ručitelské smlouvy i v případě, že obsah závazku byl do jisté míry změněn dlužníkem bez vědomí ručitele.

Dále je právem ručitele plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem (to však nepostihuje např. způsobení platební neschopnosti dlužníka vymáháním jiných dluhů apod.).

Postavení ručitele je upraveno i vůči dlužníku samotnému. Nelze předpokládat, že splněním dluhu ručitelem je vše v pořádku a bez dalších následků. Dluh vůči věřiteli samozřejmě zaniká, avšak ručitel, který dluh splnil, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli. Jde o tzv. regres, který může být soudně uplatňován jako jakýkoliv jiný dluh.

Závěrem lze upozornit, že zejména v obchodních vztazích dochází při zajištění závazků ke kombinaci jednotlivých zajišťovacích institutů, čímž je zvýšena likvidita dané pohledávky. Je však z pohledu dlužníka nutné zkoumat, zda je „půjčka" za daných okolností ještě výhodná (vhodnou kombinací zajišťovacích institutů lze smazat např. výhody z nízkého úroku).

Zbyněk Bouda, autor je studentem 4. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně