Přestupky - obecná část. Předpoklady. Sankce.

Přestupkem se tak rozumí zaviněné jednání (obecně stačí nedbalostní jednání - tedy že pachatel takového činu věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí nebo nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl - u vybraných přestupků zákon požaduje zavinění ve formě úmyslu - chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem nebo věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, byl s tím srozuměn), které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Zákon pak ještě vymezuje obecně, kdy se o přestupek jedná a kdy nikoliv. Přestupkem pak je i jednání, které spočívá v opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých osobních poměrů povinen, naopak přestupkem nebude takové jednání (odpovídající do značné míry možnosti vyvinění dle trestního zákona), jímž někdo přiměřeným (věc dokazování) způsobem odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem nebo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak (zde dochází tedy k poměřování závažnosti jednání vůči stávající situaci).

Pokud se blíže podíváme na osobu pachatele, pak na prvním místě musíme konstatovat, že za přestupek není odpovědný ten, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku. Ovšem zvláštní postavení mají i mladiství. Tito jsou odpovědni, ovšem zvláštního zacházení se jim dostává při ukládání sankcí, které nejsou tak přísné a sledují spíše možnost nápravy a výchovy pachatele přestupku. Přestupek mladistvého jednak nelze projednat v příkazním řízení (zjednodušeně řečeno ve zkráceném řízení s omezeným dokazováním). Dále pro určení trestu platí, že horní hranice pokuty se u mladistvých snižuje na polovinu, přičemž však nesmí být vyšší než 2.000,- Kč. V blokovém řízení nelze uložit mladistvému pokutu vyšší než 500,- Kč; pokutu až do výše 1.000,- Kč lze uložit mladistvému, pokud tento zákon nebo zvláštní zákon připouští v blokovém řízení uložit pokutu vyšší než 1.000,- Kč.
Zákaz činnosti však lze mladistvému uložit nejdéle na dobu jednoho roku, nebránil-li by výkon této sankce jeho přípravě na povolání (k sankcím viz dále).

Vedle osob mladších 15 let existují ještě zvláštní případy osob, které nejsou za přestupky odpovědné, nebo osob, jejichž jednání, které má znaky přestupku nelze projednat. Zákon stanoví, že za přestupek není odpovědný, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat, že jde o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, nebo nemohl ovládat své jednání. Odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, požitím alkoholu nebo užitím jiné návykové látky. Jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustila osoba požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva, nelze jako přestupek projednat (popř. nelze vykonat uloženou sankci), nestanoví-li zákon jinak. Zvláštnostmi se vyznačuje i řízení ve věcech soudců, státních zástupců, vojáků ap. Připomeňme jen, že podle našeho práva nemají právnické osoby trestněprávní odpovědnost, proto za porušení povinnosti uložené právnické osobě odpovídá podle tohoto zákona ten, kdo za právnickou osobu jednal nebo měl jednat, a jde-li o jednání na příkaz, ten kdo dal k jednání příkaz.

Jaké sankce může správní orgán za přestupek uložit? V zásadě čtyři - napomenutí, pokutu, zákaz činnosti a propadnutí věci. Vedle těchto může ještě uložit omezující opatření a zabrat věc. Sankce lze libovolně kombinovat, pouze nelze uložit napomenutí společně s pokutou. V přestupkovém řízení však nemusí být uložena žádná sankce v případě, že k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku (což lze čekat hlavně u osob podobným způsobem netrestaných, u mladistvých ap.).

Při určení druhu sankce a její výměry se přihlédne k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, zda a jakým způsobem byl pro týž skutek postižen v disciplinárním řízení (tedy v řízení obvykle v rámci vztahů nadřízenosti a podřízenosti v rámci určité organizace). Za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný (projev obecně přijímané zásady absorpce). Zákaz činnosti lze uložit, jestliže ho lze uložit za některý z těchto přestupků.

Pokutu lze uložit do 1.000,- Kč, ovšem v zákoně jsou uvedeny četné výjimky, kdy lze uložit i pokutu vyšší. V blokovém řízení pak lze uložit pokutu do 1.000,- Kč, opět však pokud zákon nepřipouští uložit v takovém řízení pokutu vyšší. K zákazu činnosti lze říct, že ho lze uložit jen za některé přestupky a na dobu v zákoně pro tyto přestupky stanovenou, nejdéle na dva roky, a jde-li o činnost, kterou pachatel vykonává v pracovním nebo jiném obdobném poměru, nebo k níž je třeba povolení nebo souhlasu státního orgánu, a spáchal-li pachatel přestupek touto činností nebo v souvislosti s ní. Propadnutí věci lze uložit, jestliže věc náleží pachateli a věc byla ke spáchání přestupku užita nebo určena, anebo byla přestupkem získána nebo byla nabyta za věc přestupkem získanou - nikoli tedy jakoukoli věc ve vlastnictví pachatele přestupku (rozdíl oproti zabrání věci pak spočívá v tom, že zabíraná věc náleží pachateli, kterého nelze za přestupek postihnout, nebo pachateli vůbec nenáleží, avšak její zabrání je vyžadováno bezpečností osob nebo majetku nebo obecným zájmem). Propadnutí věci však nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku. Omezující opatření spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně přístupná místa a místnosti, v nichž se podávají alkoholické nápoje nebo se konají veřejné tělovýchovné, sportovní nebo kulturní podniky. Lze je uložit pachateli přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, přestupku proti veřejnému pořádku a přestupku proti občanskému soužití. Omezující opatření musí být přiměřené povaze a závažnosti spáchaného přestupku a lze je uložit jen spolu se sankcí (tedy napomenutím, pokutou, zákazem činnosti, propadnutím věci) a to nejdéle na dobu jednoho roku.

Závěrem lze poukázat na fakt, že přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok; nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie - dochází k zániku odpovědnosti za přestupek.

Zbyněk Bouda, autor je studentem 4. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně