Koupě zboží na dálku - obecná část

Moderní fenomén zvaný internet se již dlouhou dobu úspěšně prosazuje i na trhu zboží a služeb. Již mnoho z nás má tak zkušenosti s nákupem přes internet. Spotřebitelé také častěji než dříve nakupují na dálku pomocí nejrůznějších katalogů či telefonů. Na tento jev zareagoval i zákonodárce tím, že nově určil práva spotřebitele při nákupu zboží pomocí prostředků komunikací na dálku v příslušných ustanoveních občanského zákoníku. Práva vyplývají z implementace směrnice Evropské Unie. Pro spotřebitele je ovšem nejdůležitější fakt, že se mu rozšířila jeho práva vůči dodavateli. Tento příspěvek má za cíl seznámit veřejnost s právy a povinnosti, které se zavádějí příslušnými ustanoveními občanského zákoníku.

Ze všeho nejdříve je nutné vymezit, na které vztahy se práva vztahují. Občanský zákoník stanoví, že daná práva se uplatní pouze ve vztahu ke spotřebitelské smlouvě. Spotřebitelská smlouva je určena zejména osobním prvkem. Spotřebitelskou smlouvou je smlouva uzavřená mezi dodavatelem a spotřebitelem.

Dodavatel je v souladu s § 52 odst. 2 občanského zákoníku osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti. Spotřebitelem tedy může být za výše stanovených podmínek jak osoba fyzická, tak i osoba právnická.

Již z definice je zřejmé, že za určitých okolností může táž osoba vstupovat do jednoho vztahu jako spotřebitel, a do jiného jako dodavatel. Jako dodavatel může jednat osoba s živnostenským oprávněním, například prodejce, jenž kupuje suroviny, které hodlá dále zpracovat při své podnikatelské činnosti. Jako spotřebitel osoba vystupuje, když si zakoupí parfém od obchodníka.

Pokud osoba v rámci jedné a téže smlouvy vystupuje současně v pozici osoby jednající v rámci své podnikatelské a nepodnikatelské činnosti (například koupě počítače sloužícího částečně pro osobní a částečně pro podnikatelské účely), nebude za spotřebitele zpravidla považován. Za spotřebitele bude považován jedině v případě, že využití předmětu koupě pro podnikatelské účely je vzhledem k využití nepodnikatelskému nepatrné. Kritériem tedy není celková většinová míra užití, ale nepatrnost užití podnikatelského v porovnání s převažujícím nepodnikatelským určením.

Závěrem úvodního příspěvku je vhodné zmínit, že práva a povinnosti, které budou popsány v následujícím příspěvku se vztahují na smlouvy, které byly uzavřeny pomocí prostředků komunikace na dálku. Prostředkem na komunikace na dálku je zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk, telefon, email či internet. Práva a povinnosti se tedy budou vztahovat jen na smlouvy těmito prostředky uzavřené.

(Pozn.: postavení osoby jednající částečně v rámci podnikatelské a částečně v rámci nepodnikatelské činnosti je vyloženo na základě rozhodnutí ESD C-464/01 Johann Gruber proti Bay Wa AG ze dne 20.1.2005)

Petr Sprinz, autor je studentem Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci