Výživné mezi manžely

    Výživné mezi manžely předchází všem ostatním typům výživného. Pokud bude osoba oprávněná nárokovat po někom výživné, vždy to v prvním případě bude manžel. Teprve pokud ten nebude schopen vzhledem ke svým možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům výživné hradit, je možné obrátit se na další povinné (rozvedený manžel, rodiče, děti, ostatní příbuzní).

    Rozsah vyživovací povinnosti je ze všech typů největší. Známe výživu nutnou, přiměřenou i slušnou. Výživné mezi manžely však musí mít takový rozsah, aby hmotná a kulturní úroveň manželů byla zásadně stejná. Není tedy předpokladem pro tento typ výživného (jako u mnoha jiných typů) odkázanost na výživu, ale situace, kdy hmotná a kulturní úroveň není zásadně stejná. Kdykoliv se tato úroveň manželů bude lišit, vzniká povinnost manžela s vyšší úrovní druhého vyživovat. A to bez ohledu na to, jestli je druhý manžel v nouzi či nějaké chudobě. I když bude mít jeden manžel příjmy 250 tisíc měsíčně a druhý 800 tisíc měsíčně, tak přestože o žádné neschopnosti se živit nemůže být řeč, musí být příjmy mezi manžely vyrovnány. Je to dáno povahou a významem manželství a principiální rovností, jednotností a nerozdílností manželů.

    V naprosto drtivé většině případů je výživné plněno dobrovolně. Ovšem vyskytují se i případy, kdy manžel s většími příjmy (většinou to bývá muž) odmítá druhému manželu sdělit výši svého výdělku, natož z něho něčím přispět s tím, že je to jeho věc a druhý manžel je schopný uživit se sám. Často také pouze jeden manžel ze své výplaty platí náklady společné domácnosti a tím snižuje svou hmotnou úroveň (na to je ovšem speciální §19 o povinnosti hradit náklady společné domácnosti). V těchto případech je namístě, aby se oprávněný manžel dožadoval výživného. Nejprve je třeba požádat povinného manžela. Pokud se situace nezmění, nebo se změní nedostatečně, je vhodné obrátit se na soud. Ten určí výši výživného podle kritérií § 96, tedy přihlédne k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Důležité je také pravidlo, že výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Pokud oprávněný manžel povinného například podvádí či se k němu hrubě chová, soud vezme tyto skutečnosti samozřejmě v úvahu a zahrne je do posouzení daného případu. Výživné je možné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení.

    Žaloba se podává okresnímu soudu. Místní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného, a nemá-li bydliště, je příslušný okresní soud v jehož obvodu se zdržuje. Má-li žalovaný bydliště na více místech, jsou jeho obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale; vedle obecného soudu žalovaného je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu má žalovaný své stálé pracoviště. Žalobce je u této žaloby osvobozen od soudního poplatku.