Jaké jsou účinky neplatného skončení pracovního poměru ?

Skončení pracovního poměru může s sebou občas nést emoce, které leckdy převáží nad správnými právními postupy. Často si člověk řekne, že se se zaměstnavatelem „dohodli", nebo už se vidí na jiném, lepším místě. Ale ani odchod ze zaměstnání byste neměli podcenit. Nedodržení některých postupů vede k tomu, že pracovní poměr může dále trvat a jedna či druhá strana (zaměstnavatel i zaměstnanec) mohou uplatňovat nároky z pracovní smlouvy a jejich nedodržování (ačkoli vy jste byl přesvědčen, že pracovněprávní vztah skončil) a to i zpětně, popř. může požadovat náhradu škody způsobené jejich nedodržováním. Jaké nároky tedy pro účastníky pracovněprávních vztahů konkretně plynou?

V zásadě můžeme rozlišovat čtyři případy, podle toho zda výpověď dal zaměstnanec nebo zaměstnavatel (popř. rozvázal-li pracovní poměr jiným způsobem zaměstnavatel či zaměstnanec) a podle toho, zda druhá strana oznámí svůj zájem na trvání pracovního poměru. Zákon pak s těmito možnostmi spojuje různé následky.

Dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu (zde je ovšem nutná písemná forma ze zákona), že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Tato náhrada se poskytuje ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Toto období může být velmi dlouhé, zejména s ohledem na fakt, že v soudním řízení může být o platnosti rozvázání pracovního poměru rozhodnuto v horizontu několika let. Rozumný zaměstnavatel tak bude zaměstnanci pro jistotu dále přidělovat práci, protože v případě, že soud dá za pravdu zaměstnanci, bude zaměstnavatel povinen hradit náklady ve výši zaměstnancovi mzdy v případě, že mu práci přiděloval i v případě, že nikoliv.

Druhou možností je situace, kdy rozvázal zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával. V takovém případě platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně jinak, že jeho pracovní poměr skončil dohodou,a to byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby, a v druhém případě byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.

Dále zákon upravuje případy, kdy skončení pracovního poměru požaduje zaměstnanec. Dal-li pak zaměstnanec zaměstnavateli neplatnou výpověď nebo zrušil-li neplatně zaměstnanec pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a zaměstnavatel oznámil zaměstnanci bez zbytečného odkladu (opět jedině písemně), že trvá na tom, aby dále konal svou práci, pracovní poměr trvá i nadále. Nevyhoví-li zaměstnanec výzvě zaměstnavatele, má zaměstnavatel právo na něm požadovat náhradu škody, která mu tím vznikla, ode dne, kdy mu oznámil, že trvá na dalším konání práce. Tato náhrada škody může být značná vzhledem např. k zastavení provozu (ovšem zaměstnavatel musí tuto škodu prokázat, stejně jako to, že ji nemohl zmenšit nebo jinak odstranit).

Rozvázal-li pak zaměstnanec pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnavatel netrvá na tom, aby zaměstnanec u něho dále pracoval, platí, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, a to byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby, nebo byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit. V takovém případě není zaměstnavatel oprávněn uplatňovat nároky na náhradu škody.

Rovněž může vzniknout situace, kdy z nejrůznějších důvodů je neplatné skončení pracovního poměru dohodou. Pak se nároky posuzují obdobně jako práva zaměstnance na náhradu ušlé mzdy nebo platu obdobně jako při neplatné výpovědi dané zaměstnanci zaměstnavatelem. Zaměstnavatel právo na náhradu škody pro neplatnost dohody uplatňovat nemůže.

Nejistota a nebezpečí sankce výše zmíněných nároků je však omezena časově. Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Tím je právě odstraněna dlouhodobá nejistota, případně je zabráněno uplatňování nároků např. šikanózním způsobem v nepřiměřeně dlouhé době.

Závěrem je nutno podotknout, že neplatnost skončení pracovního poměru může být způsobena často i nedodržením „pouze" formálních požadavků zákona.

Zbyněk Bouda, autor je studentem 4. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně