Odpovědnost na věcech vnesených a odložených

Obecně platí, že při odkládání vlastních věcí bychom si měli počínat maximálně opatrně. Zákon však rovněž vymezuje odpovědnost provozovatele nějaké činnosti, se kterou je obvykle spojeno odkládání věcí (restaurace, divadlo, sportovní zařízení). Taková osoba podle zákona odpovídá občanovi za škodu na takto vnesených věcech, pokud byly odloženy na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají. Toto poměrně obecné vymezení je poměrně nepříznivé pro provozovatele takových činností. Lze si tak například představit situaci, že provozovatel restaurace odpovídá za kabát přehozený přes židli. Otázkou samozřejmě je, zda prokážete, že tento kabát jste s sebou skutečně měli. Důležité je vědět, že takovéto odpovědnosti se provozovatel nemůže zbavit ani dohodou ani jednostranným prohlášením, o což se typicky snaží například cedulkami typu „Za odložené věci neručíme" apod. Zvláštní režim však mají klenoty, které s sebou do nějakého zařízení nesete nebo které máte na sobě. Zde provozovatel odpovídá jen v omezené výši, podle vyhlášky jen do výše 5000 Kč, ovšem s výjimkou, že škodu způsobil zaměstnanec tohoto zařízení - pak odpovídá v plné výši. Rovněž se hradí plná náhrada za takové klenoty, které byly převzaty do úschovy. Provozovatel takovýchto zařízení rovněž neodpovídá za škodu v případě, kdy prokáže, že ke škodě by došlo i jinak (např. i v případě, že by tato věc byla odložena jinde apod.)

Zákon dále stanoví, že nárok na náhradu škody musíte u provozovatele, v jehož zařízení došlo ke škodě, uplatnit bez zbytečného odkladu - nejlépe tedy ihned potom, co se o škodě dozvíte. Právo však zaniká, pokud nebylo uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl.

Závěrem k obecné odpovědnosti za vnesených a odložených věcech je vhodné poznamenat, že na věci odložené v dopravním prostředcích se vztahují poněkud jiná pravidla.

Odpovědnost za odložené věci se však dotýká i zaměstnavatelů. Pokud zaměstnanci nosí do práce nějaké věci (např. se před směnou převlékají), pak zaměstnavatel za tyto věci odpovídá, pokud se jedná o věci, které se nosí obvykle do práce (jistě bude nevhodné nosit do práce např. drahé předměty, které nijak nesouvisí s výkonem pracovní činnosti), a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi na místě k tomu určeném nebo obvyklém, což je obdobné jako u obecné odpovědnosti za odložené věci. Doporučuje se věci odkládat skutečně na místech určených, protože zaměstnavatelé rádi poukazují na fakt, že místa pro odkládání věcí byla vyhrazena a proto by bylo obtížné se dovolávat míst (a toto prokazovat), kam se věci odkládají obvykle. Opět zde platí, že škodu na věci (i jejich ztrátu) musíte ohlásit zaměstnavateli co nejdříve, právo na náhradu škody Vám potom zaniká, pokud tak neučiníte ani patnáctým dnem ode dne, kdy jste se sám o škodě dozvěděl.

Zákonná ustanovení jsou poměrně přísná pro provozovatele různých zařízení i zaměstnavatele, ale rozhodně není vhodné na ně bezhlevě spoléhat. Lepší je samozřejmě své věci pečlivě opatrovat a odkládat opravdu na místech k tomu určených, nejlépe dobře hlídaných.

Zbyněk Bouda, student 4. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně