Principy dědického práva II - Pár slov o pořizování závěti

Jistě lze namítnout, že závěť je jistější pořídit formou notářského zápisu. S tím nelze než souhlasit. Ovšem zákon nám dává možnost sepsat poslední vůli i bez notářské pomoci a součinnosti. Jedná se o mimořádně závažný projev vůle, a proto je vhodné vyvarovat se některých chyb a naopak mít na paměti některá zákonná omezení.

Nejprve tedy k formě závěti - podle zákona může zůstavitel napsat závěť vlastní rukou (holografní) nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků (alografní). Tedy první podmínkou jakékoli závěti je její písemná forma. V takovéto závěti musí být rovněž uveden den, měsíc a rok jejího podepsání, jinak je neplatná. V případě neplatnosti se k závěti nepřihlíží a postupuje se podle zákonných ustanovení. Pro formu je důležitý i fakt, že v případě, že holografní závěť musí být opravdu sepsána vlastní rukou a vlastní rukou rovněž podepsána, jinak je neplatná. Nelze tedy nechat sepsat jinou osobu takovou závěť a pak se pod ní jen podepsat.Totiž v případě, že zůstavitel závěť vlastní rukou sám nenapsal (alografní závěť) musí ji alespoň vlastní rukou podepsat a současně před dvěma přítomnými svědky výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Tito svědci se pod tento projev vůle musí samozřejmě na závěr rovněž vlastnoručně podepsat. I na tento právní úkon se samozřejmě vztahují obecné požadavky na právní úkony (tedy určitost a srozumitelnost, musí být učiněn svobodně a vážně, příp. musí vyhovovat dalším náležitostem podle §34 a násl. občanského zákoníku. Závěť může učinit i osoba, která neumí nebo nemůže číst a psát, ovšem zde už jsou formální požadavky o něco vyšší.¹ Zvláštní ustanovení platí rovněž pro osoby nevidomé, neslyšící a nezletilé, kteří dosáhli věku patnácti let.

Zvlášť je nutné postupovat při výběru svědků tohoto právního úkonu. Zákon totiž zakazuje, aby svědkem v tomto případě byla osoba způsobilá k právním úkonům. Širší je ovšem negativní výčet, tedy výčet osob, které nemohou být svědkem sepsání závěti. Jimi tedy nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, a osoby, které neznají jazyk, ve kterém je poslední vůle projevena. Dále jimi nesmějí být závětí povolaný ani zákonný dědic a osoby jim blízké (tedy osoba, která je příbuzná v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní²). Tyto osoby však nemohou při pořizování závěti působit jako úřední osoby, pisatelé nebo předčitatelé závěti ani jako tlumočníci. Obava z možného ovlivňování a nezákonných změn k vlastnímu prospěchu je zde zřejmá.

K formálním náležitostem lze ještě dodat, že pozdější platná závěť zrušuje závěť předchozí, pokud nemohou obstát vedle sebe. Závěť lze rovněž odvolat nebo ji zrušit tak, že zůstavitel (ne jiná osoba) zničí listinu, na které byla napsána.

K obsahovým náležitostem jen krátce. Podle § 477 občanského zákoníku v závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, které jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné. Existuje ovšem určitá skupina zákonných dědiců, kteří nemohou být z dědictví vyloučeni (kromě možnosti vydědění - viz dále). Těmito „neopomenutelnými dědici" jsou potomci zůstavitele. Nezletilí potomci musí dostat alespoň tolik, kolik činí jejich podíl ze zákona, u zletilých potomků je to pak nutně alespoň polovina zákonného podílu.

Jak jsme výše naznačili, vydědit je možné zůstavitelova potomka a to i pro případ dědění ze závěti i pro případ zákonné dědické posloupnosti. Musí být ovšem splněna jedna ze zákonných podmínek. Zůstavitelův potomek tak podle zákona neposkytl v rozporu s dobrými mravy zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo jiných závažných případech, nebo o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, nebo vede trvale nezřízený život nebo byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku. Jedná se tak o důvody, kdy se takový zůstavitelův potomek nevhodně chová k zůstaviteli samotnému nebo krajně nevhodně vede vlastní život.

Závěrem bych rád zdůraznil ohled na veškeré zákonem stanovené formální požadavky pro sepisování závěti. Jedná-li se o dispozice s majetkem bylo by škoda znehodnotit vlastní projev vůle pouze nedodržením zákonných požadavků.

Zbyněk Bouda, student 4. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně

¹ viz §467c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů

² §116 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů