Ještě jednou k freeware - druhá strana barikády

Před časem byl na tomto serveru zveřejněn text, ve kterém autor polemizoval s názorem (k nalezení zde), že postup udělování licencí v podmínkách českého práva není platný a že tedy užívání těchto děl je v rozporu s příslušnými ustanoveními Autorského zákona a Občanského zákoníku.

Bezpochyby měl pravdu potud, pokud tvrdil, že přirozenoprávní pohled na tuto problematiku vede k jinému závěru. Jistě, ovšem ne všechny zákony počítají se všemi alternativami vývoje praxe a autorský zákon nezohlednil (otázkou zůstává proč, že;o) vývoj licencí.

Tento článek bude argumentovat (doufám;o) odborně, a tedy pro laika silně nestravitelně - je-li to váš případ, čtěte pouze následující odstavec.

Licence freeware, shareware a GNU-GPL udělené zahraničním subjektem (máte LINUX? GIMP? Windows commander?) subjektu českému je platná, neboť se řídí právem autora. Potud vše v pořádku. Pokud je ovšem autorem subjekt český (míním i společnost, která vlastní příslušná autorská práva - např. tedy GriSoft... ), je situace jiná. Nehrozí ovšem to, čeho se všichni děsí. Za prvé, nikdo vás nezavře, protože trestný čin musí být společensky nebezpečný a nesmí být spáchán s vědomím "oběti" aby mohl být trestán. Za druhé, vydání bezdůvodného obohacení nehrozí také, neboť jednak je deklarovaná cena programu vždy 0,- Kč a i kdyby nebyla, žádný soud ji vzhledem k ustanovení §3 občanského zákoníku (dobré mravy) nepřizná. Uklidnil jsem vás?

Nic z výše uvedeného ovšem ani zdaleka neznamená, že by valná většina národa neužívala software bez právního důvodu.

Pro jednoduchost (vše už bylo vysvětleno;o) jsem vyjmul několik tvrzení z původního článku a pokusil se je vyvrátit.:

R(edakce): Objevuje se spousta více či méně odborných názorů, že používat u nás program pod tzv. shareware nebo freeware licenci je nelegální. Je však možné zastávat takový právní názor, který vede k evidentně nesmyslnému závěru?

M(artin Strnad) To, že právní názor vede k závěru, který znamená nelogičnost příslušného ustanovení, ještě nemusí znamenat, že je chybný, nebo ano?

R: (...jsou tedy všichni pachatelé?...) No samozřejmě ne. I když se na první pohled zdá celý problém neřešitelný a onen v praxi používaný způsob "udělení licence" právně naprosto irelevantní, neznamená to přeci, že jsme všichni vinni. Existuje totiž také něco, čemu se říká výklad. Ona dogmatická metoda, kterou je možno použít, chceme-li dojít k závěru, že všichni nelegálně užíváme, je naprosto odtržená od reality. Právo přeci není systém mimo svět, který se řídí jinými zákony než to, co reguluje.

M: Není. Ale výklad zákona znamená vysvětlení jeho znění. Nikdy ne cestu, jak je obejít.

R: Jak říká moudrá poučka, trochu ovlivněná přirozenoprávním viděním světa, při seznámení se s jakýmkoliv právním problémem se nejprve zamysli, jak by mělo řešení vypadat podle přirozeného práva, a pro takový závěr pak normu vždycky nějakou najdeš.

M: Nenajdeš ji vždycky. Jsou i špatné specializované zákony...

R: Takového člověka neznám, a přiznám se, že bych ani poznat nechtěl. Správní řešení je, že licence prostě udělena byla a že uživatel užívá oprávněně.

M: Nikoli správné, ale příjemné. Správné řešení je výjimka v Autorském zákoně. Napište svému poslanci...;o)

R: Teď však přichází na řadu fáze druhá, možná těžší, možná lehčí - najít onen způsob, jak to podložit právními argumenty. Ovšem nic složitého v tom být nemusí. Jak vyplývá již ze samotného vzniku tohoto problému a také z vyjádření jednoho z tvůrců autorského zákona, na freeware se při tvorbě zákona zkrátka zapomnělo. Prostě se při psaní zákona freeware vůbec neuvažoval. Tedy nemůžeme ani v žertu hovořit o úmyslu zákonodárce takto brutálně postihovat uživatele freewaru, kteří osobně nemají s autorem smlouvu. Uvedené ustanovení autorského zákona uvádějící smlouvu jako jediný právně relevantní způsob udělení licence je nutno vykládat extenzivně.

M: Extenzivní výklad taxativního výčtu v zákoně? To přece nejde... Autorský zákon výslovně stanoví, že licenci (oprávnění k užití díla) lze udělit smlouvou. Nijak jinak a nikdy více. Posléze §43a OZ uvádí náležitosti nabídky, bez které samozřejmě žádná smlouva nevznikne a do těch se nevejdeme.

R: S ohledem na dobrou víru obou stran, zavedenou praxi (M: Zavedená praxe v režimu OZ? Gmmpp... Kelsen kope do víka...) i bezkonfliktnost a oboustrannou výhodnost zažitého chování je to odůvodnitelné a spravedlivé. Analogií můžeme dospět k závěru, že licenci je v tomto případě možné udělit i přijetím jakési veřejné nabídky, podobně jako je tomu v autorskému zákonu velmi příbuzném zákonu o vynálezech. Tedy je možné tak trochu obejít onen požadavek adresovanosti návrhu smlouvy. A vůbec, onen způsob kontraktace v našem občanském zákoníku, i když na první pohled nevypadá nijak dispozitivně, není přeci způsobem výlučným! Kde je psáno, že jediný možný způsob kontraktace je tento? Je někde zakázán jiný? Ne.

M: Ale ano... předepisuje-li OZ způsob kontraktace (držíme-li se domněnky racionálního zákonodárce) nemůže smlouva vzniknout jinak. Jinak by zákonodárce tyto podmínky (výslovně a v kogentních ustanoveních...) neuváděl. Doc. Telec argumentuje ústavněprávně a dochází k podobnému názoru jako autor - tvrdí, že vyjdeme-li z ústavou garantované (čl. 2/3) svobody vůle, nemůžeme ji omezit pouhým zákonem (třeba náležitostmi pro smlouvu v OZ). Opomíná ovšem další ustanovení, která k provádění ústavy opravňují zákony, mezi nimi samozřejmě i OZ. A to, že v něm není výslovně napsáno, že smlouvu nelze uzavřít jinak, nezanamená, že by nešlo o taxativní výčet o jedné položce...

R: Tedy ony dogmatické pokusy učinit z celého národa ilegály můžeme považovat za smetené. Nebo ne?

M: Ne.;o)))) Jste na tahu.