Noční práce

§ 99 odst. 1 zákoníku práce stanoví, že noční práce je práce konaná v noční době. Noční doba je doba mezi 22. a 6. hodinou. Podobně jako u práce přesčas by neměla být noční práce pravidlem. Lidský organismus i zažité stereotypy uzpůsobují člověka ke kvalitní práci spíše ve standardní denní pracovní době. Už samotný fakt, že je u nás naprosto běžné začínat raní směnu v šest hodin je faktem spíše negativním. Zřejmě z tradice vycházející uspořádání neodpovídá vůbec učiněným průzkumům a vědeckým závěrům o ideálním rozložení fyzické i psychické zátěže na člověka v průběhu dne. Začínat den v šest hodin, a zejména pak v zimních tmavých obdobích je v podstatě neracionální. Práce v noci je pak z tohoto hlediska ještě nejhodnější. Podobně jako práce přesčas by se k ní mělo sáhnout až pokud je nepochybné, že výhody takového režimu jasně převáží nad nežádoucími efekty. Půjde především o podniky, kde je výhodné, aby určité výrobní kapacity (stroje, zařízení) byly v provozu nepřetržitě, tedy i v noci. Z ekonomického hlediska a úspor nákladů je to někdy nutné.

    Obecně se pro účely zákoníku práce za zaměstnance pracující v noci rozumí zaměstnanec, který během noční doby pravidelně odpracuje nejméně tři hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Ovšem neznamená to, že by zaměstnanec, který odpracuje méně než tyto tři hodiny ztrácel nárok na zvláštní příplatek ke mzdě, který mu za práci v noci náleží.

    Vzhledem k popsaným charakteristikám a možným rizikům noční práce stanoví náš právní řád určitá omezení, která možnosti zaměstnavatele i zaměstnance regulují. Mladistvím do 16 let je noční práce zakázána úplně. Mladiství, kteří již věku 16 let dosáhli mohou v noci práci vykonávat pouze v rozsahu nikoliv větším než jedna hodina, ovšem pouze je-li to třeba pro jejich výchovu k povolání. Noční práce mladistvého musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu pracovních směn na denní dobu.

    Vedle zákazů práce v noci pro některé zaměstnance stanoví zákoník práce i další regulační opatření. Pracovní doba zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit osm hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích; není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila osm hodin v období nejdéle šesti kalendářních měsíců po sobě jdoucích, přičemž při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází z pětidenního pracovního týdne.
    Zaměstnavatelé jsou povinni zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen lékařem (na náklady zaměstnavatele) :
a) před zařazením na noční práci,
b) pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně,
c) kdykoliv během zařazení na noční práci pro zdravotní poruchy vyvolané výkonem noční práce, pokud o to zaměstnanec požádá.

    Zaměstnavatel je dále povinen pravidelně projednávat s příslušným odborovým orgánem otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a organizace práce v noci a zajišťovat pro zaměstnance pracující v noci přiměřené sociální služby, zejména možnost občerstvení. Pracoviště, na kterém se pracuje v noci, je zaměstnavatel také povinen vybavit prostředky pro poskytnutí první pomoci včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc.