Nekalá soutěž obecně - 1. část

Nejprve pojem hospodářská soutěž. Již ze své podstaty vyjádřené částečně i ve svém názvu je zřejmé, že půjde o něco, v čem její účastníci snad ani nemohou být spoluhráči. Jedná se o prostor, kde účelem není někomu pomáhat či se s někým dělit. Cílem je ekonomicky ho zničit. Konkurence, jako jeden z nejzákladnějších principů správného fungování moderní tržní společnosti, která je téměř vždy prospěšná, jak pro spotřebitele, tak pro podnikatele samotné, tu hraje evidentně nejsilnější roli. Své konkurenty chce každý podnikatel porazit, eliminovat a nastoupit na jimi uvolněné místo. Je ovšem nesmírná propast mezi jednotlivými představami o tom, jaké praktiky a způsoby je možné v takovém souboji použít.

    Hospodářská soutěž, aby měla opravdový smysl, prostě musí probíhat v rámci určitých mantinelů. Svého cíle, tedy zničit konkurenci a dosáhnout vyšších zisků, by měli podnikatelé dosahovat nějakým společensky přijatelným způsobem. Není možné si soutěž představovat jako totální obchodní válku, kde je vše dovoleno a cíl bez ohledu na použité prostředky je jedinou vidinou. Vždy je vše třeba posuzovat s ohledem nejen na výhody, ale je nutné porovnat je i s nežádoucími efekty. Při naprosto volné soutěži by nechtěné následky mohly mít mnohdy katastrofální podobu a to pro všechny zúčastněné strany. Z tohoto důvodu nastupuje právo hospodářské soutěže jako regulátor, který nastaví limity a hranice, které určí přípustné meze vhodného chování, které bude vzhledem k dobrým mravům přijatelným prostředkem k onomu chtěnému efektu z realizace konkurenčního prostředí.
    Je velký rozdíl porazit někoho ekonomicky nebo porazit ho pomluvami a klamy. Přitom není pravda, že by soutěžní právo chránilo slabší, neschopnější či méně nápaditější. Chrání ty poctivější. A to je nutné si uvědomit. Není smyslem ani účelem zabraňovat někomu v růstu či ekonomickém vzestupu. Smyslem je důsledně a obezřetně sledovat, jestli svého vzestupu nedosahuje nějakým nekalým a společensky nežádoucím způsobem.

   Nekalá soutěž upravená jako jedna z oblastí práva hospodářské soutěže postihuje ty případy, kdy někdo zneužívá a deformuje konkurenční prostředí nekalým způsobem s cílem poškodit svého konkurenta takovým způsobem, který mu může přivodit nějakou újmu. Zákaz nekalé soutěže chrání jakousi mravnost a úroveň soutěže, aby se z ní nestal jen ubohý chlív.

    Co však samotný pojem nekalá soutěž znamená? Jaké jsou její charakteristiky? Předně pojem "nekalý" obsažený v názvu je nutno spojovat především s pojmem dobrých mravů. To je sice trochu dost obecný termín nedávající mnoho šancí na vymezení jeho obsahu, ovšem přesto velmi přesně vyjadřuje vše, co je zapotřebí. V případě nekalé soutěže si ovšem s pouhým pojmem "dobré mravy" nevystačíme. Na jeho místo nastupuje pojem "dobré mravy hospodářské soutěže", což může být pojem stejně tak předchozímu podobný i odlišný. Rozhodně však nejsou tyto pojmy shodné. V některých sousedních zemích se v úpravě nekalé soutěže tyto pojmy nerozlišují a je zakázáno jakékoliv jednání v rozporu s dobrými mravy, nikoliv jen těmi soutěžními. Ovšem u nás jsou pojmy odlišeny, tedy je nutné je nějak vyložit. Většinou se soutěžní mravy chápou spíše úžeji než obecné mravy. Ne všechno co se může v obecném pojetí zdát nemravné je v hospodářském životě zakázáno. Často je uváděn příklad s obchodníkem, jež prodává drahý kožich zákazníkovi, o kterém ví, že jej pořizuje pro svou milenku, zatímco jeho vlastní rodina doma živoří. Těžko můžeme takové jednání označit za obecně mravné, ovšem stejně tak těžko můžeme po onom obchodníkovi spravedlivě požadovat, aby z tohoto důvodu obchod neprovedl. Moc daleko by to s takovým přístupem k obchodování asi nedotáhl. Zkrátka ačkoliv je rozpor s dobrými mravy evidentní, rozpor s dobrými mravy hospodářské soutěže nenastal.

    V případě tvrdého konkurenčního boje, který se navíc se vzrůstajícím počtem subjektů i rozšiřováním trhu ve všech směrech dále ztěžuje přibývá i na agresivitě, průraznosti používaných prostředků, především reklam. Člověka, který si jak známo zvykne téměř na cokoliv, je už dnes těžké něčím upoutat a zaujmout. Aby reklama správně zapůsobila, je nutné vymýšlet stále nové postupy. To je ovšem značně rizikové, neboť se často můžeme dostat na tenký led. Je mnoho případů, kdy se více či méně záměrně soutěžitelé pouštějí do projektů, které balancují na hraně zákona. Nejsou rozhodně vyloženě nekalosoutěžní, ovšem nejsou ani zcela nezpochybnitelné. Pak je otázka, jak k takovým případům přistupovat. Jestli být benevolentní nebo tvrdší. Mohlo by se velmi vymstít nechat situaci zcela "bez dozoru" a dát věcem příliš volný průběh. Soutěžní mravy mohou totiž být do značné míry odvislé od toho, co je pro dané odvětví či společenskou situaci obvyklé. Při benevolentním přístupu by pak mohlo dojít ke "zvlčení" soutěžních mravů natolik, že by se vlastně časem posunuly hranice přípustnosti a únosnosti až tam, kde je nikdo z nás nemůže chtít. Tedy k příliš agresivním a sporným projektům je radno stavěti se spíše opatrně, než je vítat s otevřenou náručí. Ovšem názorů může být mnoho a zvláště v takovém oboru jako je právo nekalé soutěže platí dvojnásob, že zastávat lze prakticky jakékoliv stanovisko, neboť úprava pomocí dobrých mravů je natolik široká, že není zkrátka možné objektivně rozhodnout, co je správné. Možné je pouze diskutovat. Moc rozhodnout má pouze soud, který však bohužel nevykonává tuto záslužnou činnost vždy zcela ..... fundovaně. A už vůbec ne dostatečně rychle a efektivně.

    Důležitým obecným znakem nekalé soutěže je také objektivnost. Je opravdu mimořádně důležité si uvědomit, že nikoho, ale naprosto nikoho nezajímá a nebude zajímat, zda soutěžitel chtěl způsobit nějakou nekalost. Zákon jasně stanoví odpovědnost jako objektivní. Tedy kdokoliv se nekalosoutěžního jednání dopustí, nese za něj odpovědnost. Bez ohledu na zavinění.