Práce přesčas - aktualizováno

Rozsah práce, který si smluvní strany mezi sebou sjednaly a stanovily v pracovní smlouvě by měl být vždy východiskem pro skutečný rozsah práce. Jsou ovšem situace, kdy je potřebné a vhodné, či přímo nutné, aby zaměstnanec práci vykonával i po dobu delší, než tento rozsah činí. Situace, kdy je taková zaměstnavatelova potřeba řešena zaměstnancovou prací přesčas, by však měly být spíše výjimečné, neboť ze zdravotního i společenského hlediska není taková práce nijak vhodná. Přesto je však práce přesčas realitou a při rozumném a spíše výjimečném než pravidelném používání tohoto institutu vzhledem k okolnostem a charakteru jak druhu práce, osobě zaměstnance tak i vzhledem ke konkrétní situaci nemusí k žádným nežádoucím následkům docházet.

    Pojmové znaky, které určují, za jakých okolností můžeme o práci přesčas vůbec hovořit, stanoví § 93 a dále § 78 odst. 1 písm. i)zákoníku práce. Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu, přičemž platí zákonný zákaz určující, že těmto zaměstnancům nelze práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.
    Za práci přesčas vždy náleží zaměstnancům samozřejmě nějaká kompenzace. Zaměstnavatel je povinen poskytnout jim buď náhradní volno nebo příplatek ke mzdě a to ve výši 25 % průměrné mzdy. Podle předchozí úpravy účinné do 31.12.2006 bylo možno sjednat se zaměstnancem ustanovení, jímž byla mzda sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas. Toto ujednání je však již počínaje 1.1.2007 neplatné a mzdu již není možné takto sjednat.

    Zákon zároveň reguluje i rozsah práce přesčas když stanoví, že nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce s tím, že nad takto stanovený rozsah tak lze učinit jen na základě dohody se zaměstnancem. Celkový rozsah práce přesčas nesmí však činit v průměru více než 8 hodin týdně v období 26 týdnů. Až do období 52 týdnů tak může stanovit jen kolektivní smlouva.

    Z obecné úpravy existují jako obvykle některé výjimky. Některým zaměstnancům nesmí být práce přesčas vůbec nařízena. Podle § 241 odst. 3 zaměstnavatel nesmí zaměstnávat prací přesčas těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně, které pečují o dítě mladší než jeden rok. Podle ust. § 245 odst. 1 platí zákaz práce přesčas pro mladistvé.