Prodlení dlužníka - aktualizace

V podstatě jedno z vůbec nejzákladnějších pravidel chování, které najdeme v úpravě závazkových vztahů, tedy jednoduše řečeno vztahů mezi dlužníkem a věřitelem, je povinnost dlužníka splnit svůj dluh řádně a včas. Ke splnění dluhu tak, aby tím závazek zanikl, dojde pouze v případě, že budou obě náležitosti splněny kumulativně, tedy nestačí, aby bylo plněno včas, stejně podstatné je, aby bylo včas plněno řádně, tedy bez právně relevantních vad. Jestliže pak dlužník řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 517 odst. 1 občanského zákoníku). Prodlení vyvolává změnu v obsahu závazkového vztahu. Dochází jak ke změně stávajících práv a povinností, tak ke vzniku nových, a to na obou stranách.

    Důležité oprávnění věřitele vznikající na základě prodlení dlužníka je obsaženo hned v § 517. Jestliže totiž dlužník nesplní svůj dluh ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit. To je důležité s ohledem na zásadní význam odstoupení od smlouvy v našem občanském právu. Odstoupením se totiž smlouva od počátku ruší, tedy vše, co si mezi sebou strany na základě smlouvy plnily, stane se odstoupením od smlouvy plněním bez právního důvodu a musí být jako takové vydáno z titulu bezdůvodného obohacení. Aby bylo odstoupení od smlouvy možné, musí proces podle § 517 proběhnout tak, že dlužník ve sjednané době nesplní a věřitel na to reaguje poskytnutím dodatečné přiměřené lhůty, tedy přiměřené s ohledem na charakter konkrétního plnění. Až tehdy, jestliže ani v této lhůtě dlužník nesplní, vzniká věřiteli právo odstoupit. Jde-li o plnění dělitelné, může věřitel toto své právo využít i pouze k části plnění.

    Odlišná je situace u tzv. fixních smluv. Jde o takové smlouvy, kde byla doba plnění stanovena zcela přesně a ze smlouvy nebo z povahy věci vyplývá, že na opožděném plnění nemůže mít věřitel zájem. Půjde o takové případy, kdy je doba plnění vázána na nějaké další okolnosti. Například si někdo objedná odvoz na stadion, protože se tam bude konat velkolepé utkání dvou věhlasných týmů, obě strany o tom ví a vzaly to na vědomí. Je zřejmé, že pokud dopravce - dlužník přijede až po skončení zápasu s tím, že "už je tady a může se jet", nebylo by spravedlivé požadovat po zákazníkovi, aby muset cokoliv protistraně hradit. V těchto případech fixních smluv se totiž smlouva ze zákona - ex lege, od počátku ruší. Není třeba žádného úkonu, smlouva prostě zaniká. Jen pokud by věřitel bez zbytečného odkladu dlužníkovi oznámil, že na plnění i přesto trvá, smlouva a tím i celý závazkový vztah by trvaly dále.

    Další velmi významný důsledek prodlení dlužníka představují úroky z prodlení. To se ovšem týká pouze plnění peněžitého dluhu. Pak má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, není-li podle občanského zákoníku povinen platit poplatek z prodlení. Výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kde je výše úroků z prodlení stanovena tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. To znamená, že pokud je dlužník v prodlení např. od 3.10.2007, zjistí věřitel výši repo sazby vyhlášené ČNB ke dni 1.7.2007 (první den kalendářního pololetí) plus 7 % a dále pak vždy k 1.1. a 1.7. výši úroků z prodlení přepočte dle aktuální výše repo sazby. Výše poplatku z prodlení je pak 2,5 promile dlužné částky, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. 
    Prodlením dlužníka může věřiteli vzniknout také nějaká škoda. Jeho právo náhradu této způsobené škody po dlužníkovi vymáhat samozřejmě není dotčeno. Při prodlení s plněním peněžitého dluhu lze však náhradu škody požadovat, jen pokud není kryta úroky z prodlení nebo poplatkem z prodlení. Jinak by totiž došlo k rozporu se zásadou, že škoda se hradí pouze jednou.

    Jestliže se však úroky týkají pouze peněžitého plnění neznamená to, že by se v případě plnění nepeněžitého dlužníkovi jakýkoliv postih vyhnul. I při takovém plnění se jeho situace zhorší, pokud se dostane do prodlení. Pokud jde totiž o prodlení s plněním věci, odpovídá dlužník za její ztrátu, poškození nebo zničení, ledaže by k této škodě došlo i jinak. Tedy po dobu, po kterou je v prodlení, na něj přechází nebezpečí i náhodné zkázy věci, ovšem jen do jisté míry, neboť absolutní odpovědnost by zase byla příliš tvrdá a neodpovídala by spravedlivému uspořádání. Pokud by ke ztrátě, poškození či zničení došlo i jinak, tedy bez ohledu na to, jestli prodlení bylo či ne, odpovědnost ho netíží.