Děkuji soudcům Nejvyššího soudu

Nehodlám to dlouho natahovat, pouze bych na tomto místě rád poděkoval soudcům našeho Nejvyššího soudu, protože se domnívám, že svým výrokem v kauze nakladatele díla "Můj boj" konečně vyřkli, co si všichni již dlouho mysleli, ale báli se to říci veřejně: Hitlerův nacizmus je mrtvou ideologií! Nemáme se tedy čeho bát! Mrtvá ideologie nám již nemůže ublížit! To znamená, že tzv. hajlování mladých mužů s krátkým sestřihem vlasů se nevztahuje na rakouského malíře pokojů, ale pravděpodobně to bude oslava nějakého méně známého německého fotbalisty stejného jména. Jsem velice rád, že nám dal Nejvyšší soud jasně najevo, že hnutí holých lebek nemá nic společného s exponentem Třetí říše a že jejich nedobrá pověst je pouze dílem jim nepřejícím médiím.

Dosti ironie! Chápu, že Nejvyšší soud dospěl k názoru, že vydavatel nechtěl propagovat nacizmus ani jeho "velkého myslitele", ale chtěl pouze vydělat nějakou tu korunu navíc, a proto by nebylo v souladu s právem nechat ho odsoudit za trestný čin. Způsob argumentace, který k tomu ale použil, je natolik nešťastný, že v očích laické veřejnosti dává zapochybovat o soudnosti soudců soudu (a co je nejhorší) nejvyššího.