Václav Klaus

Předseda ODS Václav Klaus oznámil, že na následujícím kongresu své strany již nebude kandidovat na předsednickou funkci s odůvodněním, že se hodlá ucházet o funkci prezidenta republiky a "je nemyslitelné, aby kandidátem byl předseda nějaké parlamentní strany". Na první pohled statečný a "státnický" čin velkého politika, který - vzhledem k tomu, že mu pozorovatelé nedávají nejmenší šance na zvolení - pro dobro "své ODS" riskuje, že poprvé od roku 1990 opustí (tedy alespoň podle funkcí) politickou první ligu. Zkusme se ale podívat, jaké jiné alternativy měl Václav Klaus před sebou. Zaprvé mohl podstoupit souboj s Evženem Tošenovským, jehož výsledek by nebyl dopředu jistý a případný neúspěch by byl jistě pro ego pana profesora velice nepříjemnou záležitostí. Zadruhé mohl předseda ODS prostě znovu nekandidovat s poukazem na vlastní zodpovědnost za neúspěch v parlamentních volbách, případně s prohlášením, že již není pro stranu přínosem. Takové "doznání" by pro ješitného expremiéra bylo ale asi podobně bolestivou záležitostí jako prohra ve stranických volbách, v nichž by byl pokládán za favorita. Václav Klaus si proto vybral pro sebe tu nejjednodušší cestu - bude kandidovat na funkci hlavy státu. V takovém klání se od něj nebude nic očekávat a případný úspěch může proto pouze příjemně překvapit. Tato cesta tedy umožňuje dlouholetému předsedovi ODS odejít (nebude-li zbytí) ze špičkové politiky se ctí, s hlavou vzpřímenou.

Otázkou zůstává, proč Václava Klause v prezidentských volbách a priori odepisovat. Jistě, za současné situace nemůže počítat s jinými hlasy než svých spolustraníků, ale toto tvrzení platí pro první kolo v podstatě i pro ostatní navrhované kandidáty, neboť všechna seskupení budou mít své kandidáty, což z logiky věci znamená, že nikdo (nebo jen zanedbatelné výjimky) nebude hlasovat pro kandidáta někoho jiného. Klaus nebude mít v druhém kole (do kterého se pravděpodobně bez problémů dostane) sice výhodu "všeobecně přijatelného kandidáta", ale tím nemusí být ani druhý finalista. My nyní navíc ani netušíme, co by ODS byla ochotna nabídnout (a jestli vůbec bude mít co nabídnout) za případnou podporu svého duchovního otce. A to tu máme ještě nejnovější trumf občanských demokratů - přímou volbu prezidenta. Z ústavně právního hlediska je sice prakticky nemožné danou konstituční změnu provést v požadovaném čase, ale vzhledem k tomu, že "téměř všichni jsou pro a nikdo není proti" nemůžeme ani tuto alternativu vyloučit. Sám Klaus navíc bagatelizoval časové hledisko prohlášením v tom smyslu, že stát může být klidně půl roku bez prezidenta (dokonce nostalgicky zavzpomínal na období po rezignaci Václava Havla v roce 1992).

Blízká budoucnost dá tedy odpověď na otázku, zda nemáme přestat odhadovat šance Václava Klause ve volbách Parlamentem a začít odhadovat jeho šance v přímé volbě prezidenta občany.