Nepřikázané jednatelství

    Stěžejní ustanovení obsažené v zákoně upravuje tento právní úkon tak, že obstará-li někdo, aniž je k tomu oprávněn, cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, je ten, jehož záležitost byla obstarána, povinen nahradit jednateli bez příkazu nutný náklad, i když se výsledek bez zavinění jednajícího nedostavil. Důležité je, že jednání musí být vedeno s úmyslem odvrátit škodu. Jen tehdy vzniká jednateli právo požadovat uhrazení nutných nákladů. Nárok vznikne i přesto, že k samotnému odvrácení škody nedojde, pokud toto "selhání" nebylo způsobeno jednajícím.

    Nejde-li o odvrácení hrozící škody, musí ten, kdo chce obstarat záležitost jiného, zpravit jej o tom a vyčkat jeho souhlasu. Neučiní-li tak a jde-li o záležitost k prospěchu jiného, má jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, kterými byl ten, v jehož zájmu jednal, v době skončení jednání obohacen.

    Kdo zasáhne do záležitostí jiného, aniž by šlo o odvrácení hrozící škody, odpovídá za vzniklou škodu. V rámci této odpovědnosti odpovídá i za náhodu, ledaže by vznikla i bez jeho zásahu. Totéž platí, zasáhne-li někdo do záležitostí jiného proti jeho projevené vůli. Jelikož v těchto případech, kdy zásah do záležitostí jiného nevede k odvrácení škody, musíme tento zásah posuzovat v podstatě za neoprávněný, je i odpovědnost jednajícího mnohem přísnější. Bude zahrnovat i tzv. objektivní odpovědnost, tedy odpovědnost za náhodu. Ovšem ne samozřejmě za jakoukoliv, to by bylo nepřiměřeně a především nesmyslně tvrdé. Za takovou náhodu, která by vznikla i případě, že by k zásahu vůbec nedošlo, odpovědnost nenese.

    Nemá-li jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, je oprávněn vzít si, pokud je to možné, co pořídil svým nákladem. To je logické pravidlo respektující zásadu nepřípustnosti bezdůvodného obohacení. I v tomto případě by neoprávněný nabyvatel byl povinen obohacení vydat. Z dikce části tohoto ustanovení "pokud je to možné" plyne jisté upřesnění situace. Není možné nárokovat převzetí věcí vždy. Pokud by to např. zasahovalo do práv osoby, jejíž záležitosti byly neoprávněně obstarány, nebyl by takový nárok právem podložen.

    Na druhé straně je ovšem jednatel bez příkazu povinen dokončit jednání, podat o něm vyúčtování a převést vše, co při tom získal, na toho, jehož záležitost obstaral. To vede k vyvážení vzájemných práv a povinností mezi účastníky tohoto vztahu. Jednatel je povinen své jednání dokončit, pokud ho již započal, vydat vyúčtování a také vše, co při jednání získal.