Přímá volba prezidenta?

Hlavně v souvislosti s předvolební kampaní se v první polovině roku 2002 začala stále častěji zmiňovat otázka přímé volby českého prezidenta. Koalice si přímo volbu prezidenta dokonce zvolila za jedno z hlavních předvolebních témat. Vzhledem k tomu, že i vítězná ČSSD prosazuje přímou volbu hlavy státu, dá se očekávat, že v budoucnu bude  český prezident skutečně vybírán - přímo - občany. Zdlouhavost legislativního procesu - a zvláště v případě takto zásadního konstitučního zásahu - bude mít ovšem za následek, že první nástupce Václava Havla získá svůj mandát dosud "tradičním" způsobem, tedy společnou volbou poslanců a senátorů. První přímo zvolený prezident proto bude vybrán s největší pravděpodobností až v roce 2008 a naši zákonodárci tak mají dostatek času, aby připravily skutečně vyhovující model volby hlavy státu. A měli by při tom (a jistě budou) naslouchat i radám a návrhům ústavních právníků.

Na sklonku roku 2001 uveřejnil doc. Vojtěch Šimíček v Politologickém časopise (4/2001, str. 388 - 91) článek ve kterém přehledně shrnuje výhody a nevýhody přímé volby prezidenta a na závěr prezentuje vlastní rámcový návrh modelu prezidentské volby. Shrňme si tedy nejprve výhody:

1. Prezident jako hlava státu získává díky přímé volbě i silnější mandát a legitimitu

2. Prezident má sehrávat integrující roli ve společnosti a je proto lepší, když reprezentuje většinu občanů než jen aktuální většinu v Parlamentu

3. Prezidentem by měla být zvolena silná (a charismatická) osobnost, která dokáže oslovit občany napříč politickým spektrem

4. Přímá volba prezidenta potlačuje vliv politických stran na volbu, zvolený kandidát je sice podporován politickou stranou či stranami, musí ale současně respektovat širší zájmy občanů

5. Došlo by alespoň k posílení přímé demokracie

6. Omezuje se riziko patové situace (ke které došlo na Slovensku v roce 1999)

Toto jsou sice na první pohled všeobecně uznávané přednosti přímé volby, nicméně zkusme se na ně jednotlivě podívat zblízka.

1. Mandát a legitimita prezidenta by byly jistě silnější, má to však znamenat, že americký prezident má slabý a málo legitimní mandát, protože byl zvolen - formálně vzato - nepřímou volbou (nesmíme v této souvislosti zapomínat na to, že co do počtu voličů byl současný americký prezident G. W. Bush svým demokratickým rivalem poražen!). Stejně tak mandát nepřímo zvoleného italského prezidenta by měl být - a ústavně je tak v podstatě koncipován - velice slabý, současný italský prezident Ciampi však váhou své osobnosti dává prezidentskému úřadu velkou vážnost.

2. Integrující role prezidenta je bezpochyby významná, otázkou ale zůstává, zda se na naší politické scéně objeví osobnost, která bude schopna tuto roli plnit alespoň vzdáleně podobným způsobem, jako tak činil a činí Václav Havel (a že ani v tomto směru se tento "symbol" revoluce nevyhnul kritice).

3. Požadavek na silnou a charismatickou osobnost v sobě (imanentně) obsahuje nebezpečí zvolení populisty, populisty s nadstandardní majetkovou základnou, anebo - ještě hůře - populisty s mediálním zázemím. Já osobně si dokáži velice dobře představit, jak Vladimír Železný díky "své" TV Nova, a své perfektně zvládnuté - a demagogií překypující - rétorice, získá prezidentský mandát. O tom, zda je tato (bezpochyby) silná a charismatická osobnost s vlastním "mediálním arzenálem" schopna uspět uvidíme již v podzimních senátních volbách.

4. Potlačení vlivu politických stran je v této situaci skutečně možné, což je ve společnosti, kde se politické strany netěší největší podpoře zřejmě pozitivní moment. Obávám se, že toto pozitivum by bylo vykoupeno hrozbou zvolení populisty, jak jsem popsal v předchozím bodě.

5. Přímá volba by pochopitelně posílila formu přímé demokracie, patří ovšem k nejstarším politicko-filosofickým sporům otázka, zda je to žádoucí. Je skutečně přímá demokracie ideál, ke kterému chceme směřovat?

6. Hrozba patové situace sice teoreticky hrozí, přesto se domnívám, že naše demokracie - přes svou těžko zpochybnitelnou křehkost - je již dostatečně vyspělá na to, aby případný pat byl pouze přechodnou a velice krátkodobou záležitostí.

Přestože si netroufám tvrdit, že jsem všechny uvedené výhody přímé volby prezidenta dokázal vyvrátil, domnívám se, že z uvedených důvodů je patrno, že většina uváděných výhod přímé volby je přinejmenším diskutabilní!

A to jsme ještě nezmínily nevýhody přímé volby. Vojtěch Šimíček je shrnuje následujícím způsobem:

a) Přímá volba prezidenta koresponduje spíše s prezidentskou formou vlády, nikoli s parlamentní formou vlády

b) Přímá volba sice zvýší legitimitu prezidenta, ale bez zvýšení jeho pravomocí sama o sobě nic neznamená

c) Přímá volba nezaručuje automaticky zvolení apolitického či nadstranického kandidáta, politické strany budou mít na volbu vždy určitý vliv

d) Přímá volba je finančně nákladná

e) Zavedení přímé volby prezidenta znamená další zvýšení počtu voleb, což vede k "únavě voličů" a tím pádem klesající volební účasti

Tyto argumenty jsou, myslím, vše-říkající, snad bych jen poznamenal, že zavedení přímé volby prezidenta bez konstituční reformy (a skoro se mi chce říci revoluce) - která není historicky ani racionálně zdůvodnitelná - by ztrácelo jakýkoliv smysl a bylo by pouze populistickým gestem, které by se řídilo pořekadlem, v němž hlavní roli hrají vlk a koza.

V závěru svého článku Vojtěch Šimíček navrhuje zachování statutu qou - tedy ponechání dnešního volebního shromáždění (Poslanecká sněmovna + Senát), doplněného o zástupce krajů. Přestože se domnívám, že autorova představa o posílení plurality volebního shromáždění (například o některé regionální síly) je víceméně iluzorní, považuji toto řešení za daleko lepší než neopodstatněné zavedení přímé volby prezidenta.