Volební výsledek KSČM

Někdy v polovině devadesátých let se říkalo, že voliči KSČM postupně "vymřou" a tím pádem se volební výsledky této strany budou do budoucna pouze snižovat. Volební zisk českých komunistů v parlamentních volbách 2002 ovšem jasně prokazuje, že tyto názory byly příliš optimistické a zakládaly se pouze na pocitové stránce jejich autorů, nikoliv na seriózní analýze volebního chování Čechů.

Dá se říci, že po bitvě je každý generálem, v případě politologie je toto konstatování nicméně běžnou praxí a nebylo by správné to a priori považovat za chybu. Věda je skutečně (až na několik málo, víceméně nahodilých případů) schopna pouze analyzovat až události již proběhlé. I taková analýza ale může mít svůj význam pro budoucnost. Podívejme se proto stručně na parlamentní volby 2002.

Kromě samozřejmé otázky každých voleb, tedy kdo v nich zvítězí, měly tyto volby také odpovědět na otázku, zda se bude či nebude opakovat "opoziční smlouva". Kromě tradičního zápolení pravice-levice se objevila nová dichotomie: reprezentanti respektive zastánci opozičně-smluvního uspořádání a jejich odpůrci - v relevantní rovině reprezentovaní Koalicí. Z tohoto pohledu to tedy vypadá, že došlo při volbách k situaci, kdy se dva perou (v našem případě tři) a třetí (čtvrtý) se směje.

Neoddiskutovatelným faktem, na kterém se všichni (samozřejmě s výjimkou komunistů) shodnou je, že k rekordnímu volebnímu výsledku KSČM převážnou měrou přispěla nízká volební účast. Námitka představitelů KSČM, že jejich zisk je větší oproti minulým letům i v absolutních číslech je sice zaznamenání hodná, rozhodně ne však úcty hodná. Vraťme se k nízké volební účasti a připomeňme si známé skutečnosti: čeští komunisté se mohou po celé porevoluční období spolehnout na své disciplinované voliče (podobně jako lidovci a svým způsobem i ODS). K této (nezanedbatelné) jistotě si mohli komunisté v roce 2002 přičíst i relativně početnou skupinu obyvatelstva, která je levicově zaměřená (a u značné části z nich můžeme počítat s neradostnou sociálně-ekonomickou situací) a která byla zklamána sociálnědemokratickou vládou. Myslím, že nemusím příliš zdůrazňovat, že můžeme jen těžko počítat s tím, že by někteří voliči z této skupiny volili nějakou z (relevantních) stran nalevo od ČSSD. Jedinou alternativou pro tuto skupinu voličů se tak stala KSČM.

Jediným problémem v této situaci byla pokračující ostrakizace komunistické strany ve společenském povědomí, která mohla přeci jen určitou část této skupiny od volby KSČM odradit. V tuto chvíli, podle mého názoru (a je to i empiricky doložitelné), vstupuje na scénu - jako pomyslný deus ex machina - naše nejúspěšnější komerční televize. Nova zainteresovaná na vítězství ODS pochopila, že volebního úspěchu občanských demokratů bude nejlépe dosaženo snížením volebního zisku vládní strany. Jednoduše řečeno, není důležité, aby měla ODS přes 30 % hlasů, stačí, když bude mít více než ČSSD. Aby bylo tohoto dosaženo, bylo potřeba odčerpat sociálním demokratům dosavadní voliče. Jako nejlepší "transferní stanice" se vystříbřila KSČM, které nějaké to procento navíc stejně k ničemu nepomůže. Strategie byla tedy vymyšlena a stačilo zapracovat na zlepšení "image" českých komunistů. K tomu mělo posloužit, a myslím že posloužilo, i pozvání komunistických představitelů do obou "lidem" sledovaných pořadů - Sedmičky a Kotle - v posledních dvou týdnech před volbami.

Vše bylo dobře připraveno a komunistům se nakonec skutečně podařilo přebrat určité procento voličů (nejen) od sociální demokracie. Výsledkem je tak alarmující volební výsledek KSČM, kterou již necelých 13 let od pádu komunistického režimu volil skoro každý pátý volič. Naštěstí pro ČSSD neznamenal nicméně tento dílčí volební sukces KSČM vítězství ODS, protože část jejího elektorátu - zcela nečekaně a nevypočitatelně - podle zveřejněných čísel volila vládní ČSSD.